Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟝𝟞

Se zrychleným dechem jsem se opírala o bíle natřenou stěnu vedle vchodu na pánské záchody a nervózně hleděla na číslice na displayi svého telefonu, jež ukazovaly necelých dvacet minut do začátku prezentace, přičemž jsem nepřestávala nepokojně klapat gumovou podrážkou pravé conversky o naleštěnou, sněhově bílými kachličkami pokrytou podlahu.

Dřepím tady už pět minut a Gill se očividně stále nemá k tomu, aby konečně opustil prostory dané místnosti, a přestal tak čím dál víc zvyšovat riziko, že propásneme čas prezentace našeho soutěžního výtvoru.

Kdyby na umístění mezi nejlepšími deseti vážně nezávisela implementace naší druhé dohody, věřila bych, že ten pošuk normálně simuluje, aby mohl v rámci svojí pošahaný zábavy sabotovat veškerou moji dosavadní snahu a na ni navazující úspěchy. Jenže tomu tak není a Gill skutečně nemá žádný důvod onen náhlý žaludeční obrat jen předstírat, což mě v téhle chvíli poměrně znepokojuje. Kdyby to bylo jen nějaký stupidní divadýlko, dokáže ho lusknutím prstu anulovat, ovšem reálných žaludečních potíží se během vteřiny rozhodně plně nezbaví, a to je právě ten problém. Doufám ale, že se mu to podaří dřív, než místní zvonek oznámí čtvrt na jednu.

Bílé dveře s obrázkem jednoduchého modrého panáčka v místě jejich dřevěné výplně náhle zavrzaly v pantu, a ve mně tak již po čtvrté za posledních pět minut zaplála naděje. Jež však opětovně hned zase uhasla, když se z nich nevypotácel Gill, nýbrž jen nějaký tělnatý blonďák v bílé přilnavé košili a černých polyesterových kalhotách, jenž si moji maličkost vzápětí přeměřil zaskočeným pohledem a vydal se pryč. Stejně jako všichni kluci, co z oněch dveří za posledních několik minut vyšli. Nedivila jsem se, opravdu málokdy narazíte na holku, jež nervózně přešlapuje před pánskými záchody.

Moje značná nervozita z nevědomí Gillova stavu začínala být s každou další vteřinou větší a větší, díky čemuž jsem pomalu, ale jistě začala zvažovat jedno, i když možná poněkud bizarní východisko z téhle nelibé situace.

Zřejmě za to ale nic nedám...když se o jeho zdravotním stavu půjdu přesvědčit na vlastní oči. Jistě bych nebyla jediná holka, která se nezdráhala vlézt na klučičí záchody. Navíc, dělám to pro sebe, pro zjištění stavu své jediné šance na získání oněch bonusových bodů.

Přestala jsem se opírat o stěnu a s hrdinským nádechem stlačila kliku bílých dveří se symbolem mužského pohlaví.

Místo očekávaného aroma pánských toalet mě hned po vstupu do obličeje udeřilo ostré bílé světlo stropních zářivek a silný průvan studeného vzduchu z nástěnné klimatizace po mém levém boku, jež vydávala podobný zvuk jako vysoušeče rukou, vedle kterých byl do zásuvky zapojen elektrický osvěžovač vzduchu.

„Tohle nejsou holčičí záchody!" vyjekl vztekle hnědovlasý kluk u jednoho z pisoárů a pohotově si vytáhl kalhoty i s boxerkami zpět na boky. Upřímně jsem byla ráda, že strakatá látka jeho spodního prádla byla to jediné, co jsem za ten krátký okamžik stihla zahlédnout. „Vypadni odsud, kurva!" vyzval mě horlivě, zatímco si roztřeseně zapínal pásek u svých společenských kalhot.

„Nějak moc si fandíš, nezdá se ti?" jízlivě jsem se ušklíbla a ukázala mu vztyčený prostředníček, načež jsem ignorujíc jeho značné překvapení z mé - zjevně nečekané - impertinence obešla jeho zaskočené veličenstvo a zamířila k dle zavřených dveří jediné obsazené kabince na protější straně kvádrové místnosti.

Vteřinu předtím, než jsem se odhodlala zaklepat na její laminátové dveře, se za mnou ozvalo hlasité zabouchnutí vchodu na toalety, a místnost tak dle všeho byla až na mě a Gilla kompletně prázdná.