Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟙𝟙𝟚

Během obědové přestávky jsem ze třídy nevystrčila ani špičku nosu. Nedokázala jsem riskovat, že Gilla během oné hodiny někde potkám. Dokud se mé hormony dostatečně neuklidní, bude lepší si držet odstup. Opravdu nechci skončit jako Jessop, jenž podlehl svým touhám, a teď ho očividně čeká minimálně mravní postih, ale jelikož se do tohohle případu vložil i puritánský pan Mayer, jsem si jistá, že bude ještě tisíckrát hůř.

Když se většina třídy vrátila z oběda a já pod vlivem nervů přestala okusovat ten neořezaný konec obyčejné tužky, slečna Kathryn Kinsleyová - učitelka tělocviku - nám přišla oznámit další zásadní změnu v dnešním rozvrhu. Vzhledem k nepřítomnosti paní Nellové, informatika, která měla být až dneska, byla prohozena se včerejší hodinou tělocviku, a já tak nedobrovolně musela vstát z lavice a vydat se spolu s houčkem stále truchlících spolužaček do šaten. Naštěstí již bylo deset minut po zvonění, takže mé obavy ze setkání s Gillem byly v tu chvíli minimální. Ovšem i přesto jsem se každou druhou vteřinu paranoidně rozhlížela kolem sebe. Evidentně už začínám bláznit.

V převlékacích šatnách bylo překvapivě nezvyklé vedro. Zřejmě byl někdo nedávno ve sprchách a zapomněl zavřít předělové dveře, přičemž se vytvořená pára rozptýlila do všech okolních místností, a to včetně tělocviční šatny.

Ono dusno, jež způsobila vlhká pára vycházející z vedlejší místnosti, mi nechtěně připomnělo minulý sobotní večer. Minulý víkend sice byl plný neplánovaných zvratů, bláhových zkratů, šoků a překvapení, ovšem zároveň to ještě bylo období, kdy jsem všechno totálně nezvorala. Nebýt onoho mého spontánního a morálně neuváženého činu, mohli jsme v tuhle chvíli být přesně tam, co ještě před několika málo dny.

Mohli jsme všechno smazat a být obyčejní kamarádi - bez jakýchkoliv výhod -, a já bych tak nemusela svádět onen vnitřní boj vlastního „dobra a zla".

Jediná věc, co mě z jisté části omlouvá, a drží mě tak v jakémsi svědomním klidu, je fakt, že tohoto zkratu jsem se dopustila pod evidentně nemalým vlivem alkoholu. Vsadím se, že kdybych byla střízlivá, nic by se nestalo...nejspíš. Nebo bych to aspoň neiniciovala já.

Před třetí hranici mě to už sice nevrátí, ale aspoň to z prakticky celé části vysvětluje mé nepochopitelné chování. De facto za ten můj zkrat může deci Jacka Danielse...a ne já. I když nevím, jestli zrovna tohle bude pro moji morální integritu dostatečná omluva. Můžu ji ale ujistit, že kdybych nebyla v podnapilém stavu, rozhodně bych nepodlehla oněm slastným touhám, nesešla tak z na scestí morality a nepřekročila svoji předpředposlední hranici.

Ovšem rozhovoru s Gillem se evidentně nevyhnu. Já vím, že bych s ním měla mluvit co nejdříve, ale ani přes fakt, že jsem svoji předpředposlední hranici překročila jen díky vlivu té čtyřicetiprocentní whiskey...si stále nepřijdu dostatečně připravená. Dokud ze mě neopadne to vrtkavé nutkání, jež mi způsobil pohled na Jessopa a Abigail, bude lepší se mu dál vyhýbat. Jak jsem už řekla, ta morální rána je ještě moc čerstvá.

Rozcvičky se nakonec musela ujmout sama slečna Kinsleyová, jelikož nikdo z mých - truchlících i netruchlících - spolužaček se nehrnul do jejího vedení, samozřejmě včetně mě. Už jen proto, že by moje instrukce následovala jen Lily a pár dalších šprtek. Ten zbytek - aktuálně truchlící Primadony - se neřídil mými případnými pokyny ani nikdy předtím a já silně pochybuju, že by na tom vražda viceprezidentky jejich zámožnýho sesterstva něco změnila.

Tak trochu života do toho umírání! Jsem si jistá, že tuhle větu měla slečna Kinsleyová na jazyku už od samého začátku hodiny, ale vzhledem k situaci ji radši neřekla nahlas. I když by to teda byl ten nejsarkastičtější vtip, jakej jsem kdy slyšela, když tedy nebudu počítat Gillovy morbidní hlášky.