Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟡𝟝

Pocítění oněch purpurových peřejí na své krémově světlé, husí kůží poseté pokožce bylo překvapivě dosti příjemné. Voda byla sice o něco teplejší, než by se mi zamlouvalo, ale i přesto jsem pomalu pokračovala dál do vířivky. Když jsem se konečně chodidly ocitla až na jejím dně, hladina značně vířící se vody mi sahala lehce pod prsa.

„No..." Gillovi se na rtech mihl šibalský úsměv, načež se zvedl z plastového sedátka a skrz ony purpurové peřeje se pomalu přebrodil k mé, stále ještě viditelně nejisté a zdrženlivé maličkosti, „vidíš, že to jde, když se chce." S těmito slovy a potutelným výrazem ve tváři mi ovinul obě ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Moje tvář tak v tu chvíli byla zhruba jen patnáct centimetrů od té jeho. Zbytky mého zdravého rozumu mi radily se z onoho sevření ihned vymanit, ovšem ta lehkomyslná a jakousi roztodivnou a hlavně nemístnou touhou zcela ovládaná část mě přeci jen vyhrála. Věděla jsem, že tak upřeně hledím do očí své budoucí záhubě, ovšem ani vědomí téhle, dosti nelibé skutečnosti mě nedokázalo přimět vzít zpátečku. Tak bláhová, chtíčem ovládaná a mozek naprosto nepoužívající jsem v tu chvíli byla.

Ovšem ani přes ono vábné opojení Gillovou osobou jsem neztrácela přehled o situaci. „Jde to, když danýmu člověku nic jinýho nezbude," podotkla jsem stejně příkře, jako jsem se v ten okamžik zatvářila, „respektive když ho vydíráš."

Gill se na vteřinu zatvářil dotčeně, ovšem vzápětí onu ukřivděnost vystřídaly značná pochybnost a pobavení. „Já tě nevydírám," namítl „nevinně", „nýbrž jsem si jenom dovolil poznamenat, že i když to tak nejspíš vypadá, ještě na tom nejseš tak zle, aby nemohlo bejt podstatně hůř."

„Říkej si tomu, jak chceš, ale fakt je, že to staví na stejným základě," namítla jsem pro změnu zase já. „Takže v podstatě to je vydírání," dodala jsem přesvědčeně.

Gill se zřejmě rozhodl onen můj dodatek kompletně ignorovat. „Taky, že budu," opáčil samolibě, načež se jeho pohled ubral k vrchnímu dílu mých černých plavek. „Upřímně jsem nečekal, že si nakonec přeci jen vezmeš k srdci ono moje malý doporučení," přiznal a lehce si skousl dolní ret, přičemž stále nepřestával upírat pohled na spojové šněrování oné plavkové podprsenky.

„To Lily," vyvedla jsem ho bezděčně z omylu. „To ona mi je koupila, i když jsem se jí o to pochopitelně neprosila," dodala jsem pro vysvětlenou.

Gill se krátce ušklíbl. „Že mě to nepřekvapuje," odvětil monotónně. „Každopádně se musí nechat, že se trefila do černýho," připustil a jeho zorničky se značně rozšířily, „jelikož tyhle bikiny jsou na tobě přímo dokonalý." S dychtivým úsměvem se ke mně naklonil. „Řekni mi, že si je necháš," šeptl mi žádostivě do ucha, přičemž svými, mírně pootevřenými rty zavadil o můj pravý ušní boltec. Stálo mě skutečně nemalé úsilí, abych v sobě zadržela onen náhlý, slastný výdech, jenž se mi dral ven z lehce pootevřených úst.

„Vyhazovat je nebudu," ujistila jsem ho, načež se Gillovy rty rozepjaly do potěšeného úsměvu.

„Fajn," vydechl spokojeně a odtáhl se ode mě, aby se mi mohl podívat do očí. Jeho pronikavý pohled se od mé napjaté tváře posléze ubral k místu na kraji jacuzzi, na kterém donedávna seděl. Pevné sevření kolem mého obnaženého pasu náhle pominulo. „Tak pojď," vybídl mě, načež se přebrodil zpět k onomu plastovému sedadlu.

Očividně čekal, že jeho výzvě bez okolků vyhovím, ale to se pochopitelně nestalo. Chtěla jsem a zejména jsem byla ochotná ho následovat, ovšem mé nohy z nějakého důvodu odmítaly náležitě spolupracovat. Popravdě nevím, zda mám být ráda, že zrovna dolní končetiny jsou zřejmě jediná část mého těla, která ještě kompletně nepodlehla onomu, jen těžko zdolatelnému teasingu.