Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟡𝟠

Popravdě jsem ani nedoufala, že se tenhle, pro mě tolik vyčerpávající víkend ještě dostatečně vyspím. Překvapivě mě dnes však nevzbudily paprsky ranního, čerstvě vyšlého slunce, nýbrž hlasitý jásot z venkovního areálu aquaparku, jenž nedovřenými balkonovými dveřmi pronikal až ke mně do pokoje.

    V nemalém šoku, že jsem se podle všeho probudila něco málo před polednem, jsem se pohotově otočila směrem k místu, kde se Gill rozhodl přečkat minulou noc. Daná část podlahy byla kupodivu kompletně prázdná a použitá přikrývka a polštáře byly provizorně složené na volné straně postele.

    Těžko říct přesně proč, ale při tom zjištění se ve mně rozhostil jistý pocit úlevy. Svým způsobem mi ze srdce spadl nemalý kámen, že nejsem nucena čelit Gillovi tváří v tvář hned takto po ránu, nebo spíš po probuzení. Ne, že bych měla důvod, či snad potřebu se mu vyhýbat, ovšem...po všech šokujících událostech včerejšího dne mi ještě nějaký čas navíc, během kterého se moje psychika zregeneruje na již dostačující úroveň, jen prospěje.

    Evidentně si ale není třeba o Gilla dělat starosti. Znám ho dostatečně na to, abych se mohla aspoň domnívat, kde ho v rámci nepříliš početných možností místního aquaparku najdu. Prakticky jistě už od rána vysedává v nějakém bazénovém baru či kiosku nad již bůhví kolikátou plechovkou vychlazené Coca Coly a vymýšlí způsob, jak se patřičně zabavit během té nezáživné, denní poloviny života bez mé maličkosti coby hlavní pouťové atrakce.

    Konečně jsem se odhodlala vstát z postele a převléct se do čistého oblečení. Onen modrý, semišový top a černé džínové kraťasy už opravdu potřebovaly přinejmenším hodinový pobyt mezi čtyřmi stěnami pracího bubnu.

    Chaoticky jsem se přehrabovala v batohu, když vtom jsem narazila na kus oblečení, v případě kterého jsem popravdě zapomněla, že jsem si ho s sebou vůbec brala - na ono černé plážové tílko s lebkou se slunečními brýlemi a ananasovou natí místo vlasů. Byl to první kus čistého oblečení, jenž se mi dostal do ruky, a jelikož jsme měli odjíždět už za pár hodin, rozhodla jsem se z něj udělat hlavní součást svého dnešního outfitu. Bylo podstatně delší, než jsem čekala, a jeho dolní lem mi tak sahal jen pár centimetrů nad kolena, takže jsem si ho na sobě rozhodla nechat jako nepříliš luxusně vyhlížející, plážové šaty, pod které jsem si ještě oblékla poslední čisté, džínové šortky.

    Nejspíš proto, že jsem předpokládala, že se do tohohle pokoje dnes vrátím už jenom pro ono cestovní zavazadlo, jsem vyslyšela doporučení svého vnitřního hlasu, a s úmyslem aspoň trochu ulehčit práci místnímu úklidovému personálu provizorně ustlala postel.

    Sice to nevypadalo zrovna nejúhledněji, ovšem Gill by si s tím jistě neporadil o moc lépe než já. Sotva jsem se napřímila zpět, hodiny na věži bellevillské radnice již začaly odbíjet poledne. Ovšem dle všeho...jsem nebyla jediná, komu ten čas zde utekl o něco rychleji.

    Od pátečního večera - tedy od okamžiku, kdy pan Mayer po více jak osmi hodinách opustil saunu se vzezřením vepře chystajícího se na draní štětin - uplynulo více jak šestatřicet hodin. Osobně si ale nejsem jistá, zda byl nejlepší nápad trávit většinu tohoto, očividně rychle uplynulého času zrovna ve zdejším soláriu, vzhledem k tomu, že tentokrát pro změnu vypadal jako mužská a o generaci starší verze Hannah Normanové.

    Ovšem Blair to s oním - zřejmě dosti oblíbeným - pobytem ve zdejším soláriu nikterak nepřehnala, ba právě naopak. Onou zcela bezchybnou, čerstvě opálenou pokožkou, důkladně natočenými, až po pas dlouhými, kaštanově hnědými vlasy a bikinami se zebřím vzorem evidentně hodlala udělat dojem na onoho pohledného instruktora vodního aerobiku s výrazným španělským přízvukem, což se jí nakonec povedlo. Onen drink, na který ji po ani ne jediné minutě jejich koketního rozhovoru pozval do nejbližšího plážového baru, o tom svědčil dostatek. Jen Amber, která je po celou dobu nevraživě pozorovala zpoza sklenice s nealkoholickým mojitem, ono jejich rande evidentně nesla jako nejhorší možnou křivdu a zradu.