Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟝𝟛

Chemická laboratoř, jež nám byla na vyhrazených devadesát minut přidělena, spíš na první pohled připomínala výzkumnou pracovnu nějakého farmaceutického centra, než standardní školní laborku.

    Nalevo od masivních vstupních dveří se nacházela obrovská, čerstvě vyleštěná pracovní plocha s nablýskaným železným dřezem a základními vědeckými pomůckami, jako jsou kádinky, zkumavky, odměrky, vaničky, teploměr, jednomístný vařič a tak dále, zatímco na té pravé straně se nacházel dvoukřídlý vchod do chemického skladu.

    „Evidentně nemá cenu ztrácet čas," usoudil Gill, čímž mě probral z onoho prvotního zaskočení z modernizovaného a zejména rozmanitého vybavení zdejší vědecké laboratoře, a odložil na pracovní plochu černou transportní krabici s varovnou chemickou značkou na přední straně, jež nám byla těsně před vchodem do laboratoře propůjčena jako přepravka pro náš budoucí chemický výtvor. Do laminátového štítku na jejím deklu byla vložena bílá kartička s trojmístným číselným kódem a jménem naší školy.

    „Předpokládám, že teď už mi konečně prozradíš, s jakým chemickým masterpiecem to vlastně hodláš naši školu protlačit do top desítky," povytáhla jsem tázavě obočí a založila si ruce v bok.

    „Tak to předpokládáš správně, má milá," odvětil náznačně Gill a zády se opřel o hranu naleštěné, bílé pracovní desky, jež mi sahala těsně nad pas. „Takže, říká ti něco kouřová bomba?"

    Nechápavě jsem povytáhla obočí. „Vypadám na to?"

    Gill pobaveně zakroutil hlavou, načež jeho pohled spočinul zpět na mé, viditelně zmatené maličkosti. „Běžně řečeno dýmovnice," objasnil mi a založil si ruce na prsou.

    „Samozřejmě jsi mi to nemohl říct hned, co?" Koutky mi lehce cukly do mírného úšklebku a já smířlivě vzdychla. Tenhle pojem mi byl již poněkud bližší, než ten prvotní.

    „To je ve svý podstatě řečnická otázka, prcku," odvětil s pobaveným úšklebkem na rtech a sáhl si do zadní kapsy u svých černých džín, načež z ní vytáhl třikrát přehnutý, linkovaný papírek a vtiskl mi jej do dlaně.

    „Seznam věcí, který na její výrobu budeme neprodleně potřebovat a v případě kterých bych byl velice rád, kdyby mi je moje pohledná slečna asistentka obstarala při brzké návštěvě chemického skladu," vysvětlil mi a přestal se zády opírat o hranu pracovní plochy.

    Nad onou Gillovou invektivou jsem jen s mírným úšklebkem protočila oči, onen kus linkovaného papíru rozložila a pustila se do čtení seznamu jeho požadavků.

    „Um...Gille?" oslovila jsem ho nejistě, načež se ke mně s tázavě povytaženým obočím otočil.

    „Proč jsou pojmy jako 'hliníková nádoba', 'papírová rulička', 'potravinářská barva', 'zápalky' a 'otvírák na plechovky' v tom nepravidelným kroužku?" zeptala jsem se nechápavě.

    „Z jednoho prostýho důvodu," odpověděl mi, načež zalovil v přední kapse svého černého batohu a vytáhl z ní přesně těch pět předmětů, jež měl ve svém seznamu potřeb označené tím nepravidelným kruhem, nebo spíš poněkud úhlednější šiškou. „Tyhle věci už jsem totiž stačil obstarat sám," objasnil mi poté, co přede mě položil prázdnou plechovku od hroznové sodovky, ruličku od toaletního papíru spolu s kusem kartonu, krabičku sirek, pytlík fialového, potravinářského barviva a již téměř dosloužilý otvírák na konzervy. „Ovšem aby sis nepřišla zbytečná, všechno ostatní jsem nechal výhradně na tobě," dodal a pohledem vzápětí ukázal na vchod do místního chemického skladu, „takže pohyb. Běží nám přece čas, ne?"