Theodor a Já

Chapter 4 ✓

Čtvrtek před Theodorovou oslavou

„Zoe pospěš, musíme vymyslet, co si vezmeme na sebe," volala jsem na ní. „V klidu Eli, něco najdeme. Můžeme zajít do obchoďáku, mají tam teď zimní kolekci. Oukej, doufejme, že tam něco najdeme."

„Hele přišla mi sms od Theodora. Honem co v ní je napsáno?" Rychle jsem jí přečetla a přeříkala jí Zoe. „Chtěl by pomoct s chemií, víš, že před vánocemi odevzdáváme tu práci? Jo vím," řekla znechuceně a zasmála se. „No, jestli bych měla zítra čas, tak, ať se stavím. Napiš, že jo. Já nevím, mám? Jasně že jo. Tak dobře." Odeslala jsem zprávu.

„Pojď, jdeme si lehnout, pozítří je ta párty a zítra jdeš přece s Theodorem na rande. To není rande, jen doučování. Jo jasně doučování." Řekla a zmizela pod peřinou, neprotestovala jsem a lehla si taky. „Dobrou Zoe. Dobrou Eli."

Pátek odpoledne

Celou den jsem myslela, na to řekla včera Zoe, myslela to vážně nebo si jen dělala srandu. Nevím, nebudu to rozebírat. Každopádně za dvě hodiny jdu za Theodorem.

Vzala jsem si kabelku, sbalila do ní učebnice a vzala si na sebe hezké oblečení a namalovala se.

Dvě hodiny uběhli jako voda a já čekala před Theodorovým bytem na to, až mi otevře. Po chvíli se dveře otevřely a já koukala, jak vyjevená. „Co se ti proboha stalo? Ty sis zlomil ruku? Jestli chceš odpočívat, já půjdu domů. Ne El, zůstaň tady, mám jen natržený sval z posilování, do prázdnin to bude v pohodě. Chtěl jsem pro tebe dojet, ale jak vidíš. To by si nemusel jezdit, i kdyby ti nebylo nic, mám přece nohy." Vyhrkla jsem ze sebe. Theodor mi galantně sundal kabát, a já čekala, až zavře dveře a zavede mě tam, kde se budeme učit. Zavedl mě do obýváku. „Máš moc hezký byt, bydlíš tu sám? Jo děkuju, ne bydlí tu se mnou Lucas, ale dneska tady není." Zamyslela jsem se a hned mi bylo jasné, že ho o to určitě požádal, abychom tu mohli být sami. Vytáhla jsem učebnice a počkala na Theodora, který mi donesl čaj a sušenky. „Děkuju, jsi moc hodný. Tak se do toho dáme."