Theodor a Já

Chapter 108 ✓

K večeru přiletěl brácha, byl u Soph v Americe. Jsou pořád spolu, jsem za to ráda. Soph mi asi před měsícem volala a brečela mi do telefonu, že už to nezvládá, že se Rodgerem vidí jedno za dva týdny a to jen výjimečně, jinak po měsíci. A asi tři dny na to mi volal Rodger, že se stěhuje za Soph a že už si i našel práci. Takže si myslím, že jsou oba dva šťastní. Rodger si udělal předčasné zkoušky ve škole a dostal diplom. Ihned jsem mu gratulovala a nechala jsem mu poslat balík s pár věcma, který se mu budou hodit, až bude v cizině.

Za chvíli bude osm, venku už je skoro tma, ale my sedíme u ohně a zpíváme písničky a hrajeme na kytaru. Rodger si šel už lehnout, je z tý deseti hodinový cesty unavenej. Taťka s Chloe si šli zabalit ještě pár věcí a šli si taky lehnout. Já jsem tu s Theem, probíráme věci ohledně miminek. Vždycky, když se Theo o něčem takovém rozpovídá, tak mám úsměv na tváři. Je do toho tak zapálený a je vidět, že on je připravený na to být rodičem, já mám o sobě ještě pořád pochybnosti.

„Miláčku, už si půjdu lehnout. Jasně, uhasím oheň a přijdu za tebou." Zvedla jsem se a pomalu došla dovnitř. Prošla jsem obývákem a nahoru pomalu po schodech, přímo do koupelny. Svlékla jsem se a pustila na sebe teplou vodu. Zašeptala jsem. „Miluju vás a nikdy nepřestanu, už se nemůžu dočkat, až vás budu držet v náručí," pohladila jsem si bříško a vypnula vodu. Vylezla jsem ze sprchy a nemotorně zakopla o roh sprchy.

Kopla jsem se do palce a zakřičela bolestí. Během chvíle přiběhnul do koupelny Theo. Z prstu mi tekla krev a měla jsem úplně odloupnutý nehet. Z očí mi jako automaticky tekli slzy. Pomalu jsem si sedla na stoličku u umyvadla a počkala, až mi to Theo otře. Zasyčela jsem, když mi tam nalil kysličník. Pomalu otřel ránu a zalepil náplastí. Utřela jsem si slzy a pomalu se zvedla. Chytla jsem se Theodora za ruku a doklopýtala do postele. To víte, s tím břichem to nebyla žádná sranda. Lehla jsem si a napila se vody, kterou jsem měla u postele.

„Bolí to hodně?" Zeptal se mě po chvíli. „Už je to lepší, ale já jsem takový nemehlo. Ne, nejsi, ale jen musíš dávat větší pozor. Ale když já přes to břicho nic nevidím a bude to ještě horší. Už teď vypadám jak hroch a co potom. Jsem strašně unavená, každý den mě bolí hlava a vypadám jak strašidlo. Když porodím, tak budu mít vytahaný břicho a budu hnusná. Ty mě opustíš a já zůstanu se dvěma miminama na krku a budu sama." V tu chvíli jsem začala brečet. Otočila jsem se zádama proti Theovi a snažila se zbavit dojmu, že budu odporná.

„Ty nikdy nebudeš hnusná a já tě nikdy neopustím. Jsi nádherná mladá žena, která čeká naše dvě děti. Každá maminka má nejspíš po porodu vytahané břicho, ale to můžeš spravit. Věř mi, že ti se vším pomůžu. Miluju tě a to se nezmění. Pojď ke mně." Přitáhla jsem se k Theovi a ten mě začal hladit po zádech. „Jsi krásná a vždycky budeš. Miluju tě takovou, jaká jsi."