Theodor a Já

Chapter 124 ✓

Probudila jsem se do dalšího slunného rána. Otočila jsem se a jemně políbila Thea na nos. Škubl sebou a otevřel oči. „Promiň, nechtěla jsem, aby ses." Přerušil mě mluvit a políbil mě. „To je dobrý, aspoň nebudu spát do oběda." Usmála jsem se a pomalu se zvedla. Došla jsem do koupelny. Sundala jsem si tričko a až teď mi došlo, že jsem nezavřela dveře.

„Hele ty jeden." Rychle jsem se otočila a nandala si tričko.

„Ty jsi tak krásná Elisabeth." Otočila jsem se první do zrcadla a pak až na něj. Měla jsem rozcuchaný vlasy a z půlky zmačkaný obličej od spaní. „Tomuhle tomu říkáš krásná?! Vždyť vypadám jak strašidlo." Než jsem stihl říct další větu, přistoupil ke mně a dal mi pusu na tvář. „Ty nikdy nevypadáš jako strašidlo, jsi nádherná. A myslím, že už se známe docela dlouho, nato aby ses přede mnou styděla." Zčervenala jsem a ucítila Theovu ruku, jak krouží po mém břichu a posunuje se nahoru.

Z pokoje jsme vylezli chvíli po půl deváté. Sešli jsme dolů na snídani. V čele stolů seděl táta se svou novomanželkou a po stranách seděli všichni ostatní. Snídali jsme asi do devíti hodin. Chloe jsem slíbila, že jí ukážu všechny oblečky, co jsem koupila pro mimča. Společně jsme šli ke mně do pokoje a já jsem šla do skříně pro tašku s těmi věcmi. Ta ale nikde.

Hledala jsem jí snad půl hodiny. Prolezla jsem celou skříň. Dívala jsem se do garáže, jestli jsme jí nenechali v autě. Nenechali. Dále jsem volala na letiště, tam, že se prý nic nenašlo. Po zoufalém hledání jsem dospěla k tomu, že jsem jí asi nechala v Bradfordu. Musela jsem pro ní dojet. On by nebyl takový problém koupit nové oblečení, ale všechny doklady a papíry ohledně miminek byly v té tašce taky. Začala jsem mírně vyšilovat.

Kolem oběda už jsme s Theem začali domlouvat, kdy vyrazíme do Bradfordu pro ty věci. Theo se mi hrozně omlouval, že tu tašku určitě zapomněl naložit on. Možné to je, ale co, tak se tam vrátíme, není to zas tak něco strašného, rodit budu stejně až za měsíc.

Bylo něco po druhé hodině odpolední. Letadlo nám mělo letět ve tři. Připravili jsme si věci na cestu. Vzala jsem si jen to nejnutnější. Stejně cesta trvala asi hodinu a půl a v Bradfordu jsme se měli zdržet maximálně hodinu.

***

UŽ SE BLÍŽÍME KE KONCI :)