Theodor a Já

Chapter 103 ✓

Je pátek a já jdu odevzdat ten papír o přerušení studia. Jelikož školní rok začíná v září a já mám jít do druháku, takže nastoupím do školy v únoru, prostě na druhý pololetí. To první pololetí mi budou posílat všechny úkoly, testy, práce a tak dále domů. Theodor nastoupí do školy normálně a bude mít možnost snížené absence. Termín porodu mám stanovený na 29. srpen. Takže konec letních prázdnin. Rodit mám v Londýně na poliklinice, už jsem tam volala a prý, že se mnou počítají.

„Dobrý den pane Hudgene. Dobrý den slečno Timbalendová, sedněte si prosím." Sedla jsem si položila si kabelku vedle sebe. „Přinesla jsem vám ten papír. Ano, dobrá, tak jak jste se rozhodla? No, nastoupím na druhé pololetí ve druhém ročníku. Dobrá a Theodor bude tedy chodit do školy normálně a má možnost větší absence." Jen jsem přikývla a nechala děkana pokračovat.

„Tak to bude pro dnešek vše, studium vám tedy končí za měsíc, jako všem studentům. Přeji vám hodně štěstí a pozdravujte Theodora. Dobrá, děkuju a na shledanou. Na shledanou." Vyšla jsem ze dveří a vydala se rovnou ke skříňkám. Byl konec dne a zbývaly 3 týdny do konce školy. Všechny testy jsme měli za sebou. Teď jsme chodili do školy jen na přednášky a zápasy týmu basketbalistů.

Za chvíli budu doma. Už mám celkem problém s „normálním" chozením. Bolí mě často nohy a už musím nosit těhotenský kalhoty. Naštěstí jsem zavolala své návrhářce, aby mi je šila, protože ty v obchodech jsou naprosto otřesný. Theodor mi se vším pomáhá, už jsme začali nakupovat pár věcí pro miminka. Jména už jsme začali taky vymýšlet, ale zatím se stejně rozhodujeme. Táta a Theovi rodiče už nám koupili ten dům. Nastěhovat se tam stejně můžeme až v září. To tak vyhovuje.

„Zoe už jsem doma." Neodpovídala a tak jsem předpokládala, že je ve sprše. Dveře od koupelny byly ale otevřené a nikdo tam nebyl. Po chvíli jsem uslyšela tichý pláč. Hned mi bylo jasné, že je to Zoe. Zaklepala jsem na dveře od jejího pokoje a pomalu vstoupila. Ležela na posteli a obličej měla červený od slz. Došla jsem k ní a ihned jí objala.

„Co se stalo? Rozešla jsem se Joshem." Šokovalo mě to. „Proč? V poslední době na mě neměl vůbec čas." Nemohla dopovědět větu, z očí jí tekli pořád slzy. „On je gay. Chtěl mi to říct, ale nechtěl mi ublížit." Nechápala jsem to, proč se tohle Zoe děje. „Vysvětlil ti to?" Zeptala jsem se po chvíli. „Volali jsme si a vyříkali jsme si to, nejsem na něj moc naštvaná, ale měl mi to říct dřív. To mě moc mrzí Zoe. Neber mu to za zlé. Je mi to líto, pojď sem."

Lehla jsem si k ní na postel a hladila jí po vlasech. „Můžu si šáhnout?" Kývla jsem a odhrnula si tričko. „To je krásný, kopou. Už jste přemýšleli, jak se budou jmenovat? Trochu jo, ale stejně jsme se neshodli."