Theodor a Já

Chapter 48 ✓

Když jsem konečně dojela k sjezdovce, tak jsem se zastavila a přetáhla si kuklu přes obličej. Nandala si brýle a pomalu se rozjela. Dole jsem byla do deseti minut a už stála u turniketů. Pípla si kartu a dojela až ke dvířkám, které pouštěli k sedačce. Vedle mě ještě vjel nějaký kluk a společně jsme nasedli do lanovky. Sundala jsem si brýle a rukavice. Koukala jsem se ven a sledovala lyžaře, jak si to pádí dolů. Po chvíli ten kluk promluvil. „To je dneska hezky, viď?" Moc jsem mu nevěnovala pozornost a kývla jsem. Sundal si brýle a podíval se na mě. Měl na puse kuklu a byly mu vidět jen oči, ty oči mi byly nějak povědomé, ale nemohla jsem přijít odkaď. „Odkud jsi?" Ucítila jsem mírnou nervozitu a odvrátila od něj oči. Do kukly jsem zamumlala Anglie. „No vidíš, to já taky." Usmála jsem se a nasadila si rukavice, protože jsme se blížili ke konci lanovky. Společně jsme odklopili víko sedačky a vystoupili. Zajela jsem ke kraji sjezdovky a nandala si brýle. Kluk, který se mnou byl na lanovce, kolem mě pomalu projel a zakřičel. „Doufám, že se ještě někdy uvidíme." Zamávala jsem mu a pořád jsem přemýšlela o tom, že mi je nějaký povědomý.

Sjela jsem sjezdovku a u parkoviště uviděla Thea, který vykládal svůj snowboard. Zavolala jsem na něj a počkala u turniketů. Za chvíli byl u mě. „Tak co najedl si se? Jo, najedl a ty jsi doufám dávala pozor." Kývla jsem a pípla si permici. Společně jsme si sedli na sedačku a počkali jsme, než vyjedeme nahoru. „V kolik ti letí letadlo? Kolem jedný. Já pojedu asi nějak tak. Dobře." Vystoupili jsme a dojeli ke kraji sjezdovky. Počkala jsem se, až si zapne botu do prkna a rozjeli jsme se. Když jsem dojížděla k turniketům, tak mi to uklouzlo a já jsem spadla. Theo si toho všimnul, až dole a hned jak mě uviděl, tak si odepnul nohy a běžel za mnou. „Elisabeth, není ti nic? Jsi v pořádku, bolí tě něco?" Zvedla jsem se a narovnala se, trochu mě bolela ruku, ale jinak nic. „Jsem v pohodě Theo, nic mi není. Jen mi to uklouzlo." Sjela jsem ten kousek a počkala na Thea, který mě doběhnul po chvíli. „Fakt se ti nic nestalo? Ne, vážně se mi nic nestalo."

Před obědem jsme dojeli poslední jízdu a šli si dát věci do auta. V chatě jsme byli kolem dvanácté. „Půjdu se Soph balit a vy udělejte něco k obědu. Oukej." Vyšli jsme schody a každá vešla do svého pokoje, nechali jsme otevřené dveře, abychom si mohli povídat. „El, dneska mi volala sekretářka děkana naší univerzity a řekla mi, že jsem jako jedna z deseti studentů našeho ročníku vybrána a mám možnost studovat do konce roku v USA." Vyklonila jsem hlavu ze dveří a koukala na Soph. „To je skvělý Soph, to je úžasná šance. Jo, to je, a prý budeme mít i nějakou stáž u jedné velké firmy. To je fakt úžasný a kdy se jede? Prý už za týden." Zarazila jsem se a došla k Soph do pokoje.