Theodor a Já

Chapter 92 ✓

Leželi jsme vedle sebe asi půl hodiny, nic jsme neříkali, každý přemýšlel nad něčím jiným. Pořád se mi honilo hlavou téma „Lucas podvedl Zoe" a „Já budu maminkou". Ani jedno jsem nechápala. Nechápala jsem to, že to mohl udělat, vím, že jí miluje, tak proč. Nechápala jsem, že za šest měsíců budu držet v rukách svoje děti. Nic mi nešlo do hlavy. Asi únavou a zmatkem v hlavě jsem usnula.

Probudila jsem se a venku bylo ještě světlo. Koukla jsem se na mobil. Byly čtyři. Zvednula jsem se a došla se podívat do zrcadla. Prohlídla jsem si svůj obličej, byl bledý a pod očima jsem měla kruhy. Hlava mi třeštila a jediné, co jsem chtěla udělat, bylo lehnout si zpátky do postele a spát. Nic mi v tom nebránilo, proto jsem zpátky zalezla do postele. Theodor tu nebyl, jen mi napsal zprávu, že jel do města. Přikryla jsem se peřinou a znova usnula.

Otevřela jsem oči, v pokoji byla tma. Pomalu jsem se zvedla, hlava mě pořád bolela a do toho se přidala i bolest v krku. Celé tělo mi hořelo. Stoupla jsem si, pomalu jsem došla do koupelny a natočila si sklenku vody. Napila jsem se, udělalo se mi špatně a všechen obsah mého žaludku letěl do záchodu. Snažila jsem se to zastavit, nešlo to. Když už jsem v sobě neměla nic, tak jsem se opřela o vanu. Klepala jsem se, bylo mi strašně špatně.

Theodor přiletěl do koupelny. „El, miláčku, co se ti stalo?" Neměla jsem sílu nic říct. Všechno mě bolelo, kosti, hlava, celé tělo. Theo mi dal na hlavu studený ručník a pomalu mi pomohl se zvednout. Společně jsme došli do ložnice, sedla jsem si na postel a držela si obklad na hlavě. Theodor mi ještě přinesl k posteli lavor. „Zavolám Thomase, nevypadáš dobře." Jen jsem kývla a rozkašlala se. Rychle jsem zvedla lavor a vyplivala do něj zbytek slin, co mi zůstaly v puse. Bylo mi fakt mizerně.

„Elisabeth, co ti je? Mám volat doktora? Zvedla jsem hlavu k tátovi a zakývala hlavou. „Myslím, že to nic není, jen se mi udělalo špatně. Ale hoří ti celá hlava a jsi bledá jak stěna. Nevypadá to na těhotenskou nevolnost. To bude dobrý tati, jen se z toho vyspím. Dobře, ale pokud ti bude zítra také špatně, tak jedeme k doktorovi." Kývla jsem a přikryla se peřinou.

Chtěla jsem spát, prostě se z toho vyspat. Určitě to byla jen nevolnost a zítra mi bude dobře. Doufám v to, nechci být nemocná, to by byly fakt prázdniny.