Theodor a Já

Chapter 41 ✓

Kolem sedmý jsme s Theem vyšli z pokoje a zamířili jsme do kuchyně. Už na schodech byla cítit vůně grilované zeleniny a nějakého masa. Sophie s Rodgerem udělali večeři. „Jsme mysleli, že nám pomůžete. Nebojte se, zejtra vám uděláme s El prvotřídní oběd. Oukej, tak si sedněte, za chvíli to bude na stole." Sedli jsme a počkali, až nám podají jídlo. Ukrojila jsem si kousek masa a dala si ho do pusy. „Wow, to je výborný. Děkujeme, to je specialitka tady Soph." Sophie zčervenala a strčila do Rodgera. „Ale prosím tě, vždyť to není nic světobornýho. Ale je." Řekla jsem s plnou pusou. „Je to úžasný. Musíš mě to naučit. Neboj se, někdy ti to ukážu."

Po jídle jsme si šli sednout do obýváku. Se Soph jsme ještě udělali horkou čokoládu a pustili písničky. Sedla jsem si na zem před krb a zabalila se do chlupaté deky. Po chvíli mi zazvonil mobil. „Ano? Ahoj tady Zoe, volám z Lucasova telefonu. Jé, ahoj Zoe, jak se máš? Já se mám skvěle, co ty? Taky skvěle. Kde jsi teď? Už jsme v Alpách, vracíme se ve čtvrtek, co ty? Jsi pořád u Lucase? Ne, už jsme se vrátili do Bradfordu. Oukej, hele Zoe, až přijedu, mám pro tebe takový menší překvápko. To jsi mi neměla říkat, teď budu nedočkavá. Aspoň se budeš mít na co těšit. Nojo, ty tvoje překvápka. Zavolám ti ještě večer, potřebuju s tebou něco probrat. Jasně, tak zatím. Zatím." Položila jsem telefon a opřela se o Thea.

Pořád přemýšlím, jak to mám říct tátovi. Bojím se jeho reakce. Přece jenom, jsem s Theem měsíc a už čekám dítě. Teď když si to říkám v hlavě, mi to přijde ještě víc ulítlí, než když o tom s někým mluvím. Jsem ještě moc mladá, za dva měsíce mi bude teprve jednadvacet a jsem těhotná. Panebože, co jsem to udělala?!

Nervózně jsem sebou škubla a zvedla se. „Co se děje El? Nic, jen si odskočím." Vyběhla jsem schody a zamířila přímo do koupelny. Zvednul se mi žaludek a už to šlo ven. Na toaletě jsem strávila asi patnáct minut. Nebyla jsem ani schopná se zvednout a tak jsem zůstala opřená o vanu. Během minuty se do koupelny přiřítil Theodor. „Elisabeth, co se děje? Panebože, úplně hoříš. Volám záchranku. Ne Theo, je mi." V půlce věty jsem se zvedla a nahnula se nad mísu. Znova se mi zvednul žaludek. Theo mi podržel vlasy a za chvíli jsem slyšela, jak se po schodech žene Soph s Rodgerem. „Co se tady děje? El není dobře, už jsem volal sanitku, za chvíli jsou tady. „Elisabeth," chytla mě za ruku Soph a začala mě hladit po zádech. „To bude dobrý, bolí ti něco?" Z posledních sil jsem ze sebe vydala. „Motá se mi hlava a bolí mě břicho. To bude dobrý, to bude dobrý."