Theodor a Já

Chapter 22 ✓

Sobota – týden do vánoc

Dneska jdu na prohlídku s tou rukou, měli by mi to sundat den před vánocemi. Už mě to začíná štvát, nemůžu vůbec sportovat. Můžu akorát plavat. Už chci chodit na zimní stadion bruslit, ale postě nemůžu. Za chvíli vyrážíme k doktorovi.

„Už můžeme jít. Oukej, za chvíli jsem dole." Obula jsem se a čekala na něj. U doktora jsme byli za chvíli, jelikož nikdo nebyl v čekárně, tak mě přijal dřív. „Dobrý den slečno Timbalendová. Tak jak se vám daří? Bolí vás to? Ani ne, necítím to. Tak vám zrentgenujeme ruku a uvidíme." Sedla jsem si na lehátko a čekala. „No vida, ruka už je krásně srostlá. Dnes vám můžeme sundat dlahu. Začít sportovat můžete, ale nejdříve za pět dní. A opatrně, nic riskantního. Jsem moc ráda, děkuji vám, pane doktore." Asi ještě patnáct minut jsem strávila v ordinaci a potom jsem vyšla. Theodor už byl nervózní. Když jsem vyšla z ordinace, šla jsem mu naproti.

„Kde máš dlahu?!" Zeptal se. „No budou mi dávat sádru," řekla jsem smutně. „Já ti to neřekla, ale předvčerejškem jsem upadla ve sprše a křuplo mi v tom. Nechtěla jsem ti o tom říkat." Sedla jsem si na lavičku a udělala smutný obličej, ale ve skutečnosti jsem se spíš divila tomu, že to sežral i s návnadou. „To mě moc mrzí El. A kdy ti jí budou dávat? No asi nikdy." Udělal nechápavý obličej. „Mám tu ruku srostlou." Sledovala jsem jeho překvapený výraz. „Tak a to máš za ten bazén. Pomsta musí být." Theo mě objal a začal lechtat. „Proč mi to děláš, víš, jak jsem se bál? Tohle už mi nikdy nedělej. Dobře nebudu, ale i tak to bylo vtipný, ten tvůj výraz."

Když jsme dojeli domů, rozhodla jsem se, že konečně řeknu tátovi, že chodím s Theem. Došla jsem za ním do kanceláře a sedla si. „Ahoj tati, potřebuju ti něco říct." Táta se odtrhnul od své práce a podíval se na mě. „Povídej, co potřebuješ? No já tati, ještě než ti to řeknu, tak chci, aby ses na mě nezlobil. O co jde, povídej. Nebudu to zdržovat. Chodím s Theodorem." Bála jsem se jeho reakce. Koukal na mě a já čekala to nejhorší. „No Elisabeth, teď jsi mě fakt překvapila. Já jsem vlastně rád. Moc ti to přeju broučku. Jediné, co chci, aby si byla šťastná. Theodor je dobrý kluk. Doufám, že se o tebe dobře postará." Objala jsem ho a dala mu pusu. „Tatí děkuju moc, mám tě strašně ráda, říkám ti, že Theodor je ten nejlepší kluk, kterého jsem mohla potkat. Věřím v to," řekl. „Tak dobře, utíkej do jídelny, za chvíli bude večeře. Jo a Elisabeth, jak to, že nemáš dlahu? Už mi jí sundali, mám to srostlé. Tak to je další dobrá zpráva. Dobře, tak běž už."

Zavřela jsem dveře a běžela na večeři. Byla jsem strašně šťastná. U vchodu na mě čekal Theodor. „Tak co Eli, jak to nese? Byl sice překvapený, ale je rád. Čekala jsem, že bude naštvaný." Theo mě objal a políbil. „Miluju tě, jsi ta nejlepší holka, kterou jsem si mohl přát." Chytla jsem ho za ruku a vyrazila s ním do jídelny.