Theodor a Já

Chapter 49 ✓

„Počkej, to jako budeš celý tenhle rok v USA? Jo, už to tak vypadá a nejhorší na tom je, že se neuvidím ani s rodinou ani s Rodgerem." Dokončila větu a bylo vidět, že je smutná. „Ví to už Rodger? Ještě jsem mu to neřekla, rodiče mi to odsouhlasili a byli šťastní, ani jim nevadilo. Ale co Rodger? Jak se s ním mám vídat, když budu úplně na jiném světadílu? Nechci mu to říkat, bude to strašně těžké." Sedla jsem si vedle Soph na postel a objala jí. „Neboj, to bude dobrý, něco vymyslíte, můžete si volat přes skype a vidět se aspoň tam. To sice jo, ale stejně to nebude ono. Nejvíc se bojím toho, že na mě zapomene a najde si jinou. Tak to se určitě nestane, on by ti to nikdy neudělal."

Došli jsme spolu do kuchyně, kde už byla cítit vůně. „Tak tady máte nejlepší jídlo od nejlepších kuchařů." Oba byli bez trička, a jak bylo vidět na mě i na Soph, tak jsme se usmívali. Došla jsem k Theovi a políbila ho. „Tak si sedněte holky, dneska podáváme jídlo my." Sedli jsme si ke stolu a počkali, než nám to přinesou. Udělali nám malé kuřecí špízy se zeleninou. Bylo to výborný. Když jsme dojedli, tak jsme šli sbalit ještě pár věcí a mohli jsme vyrazit. Nandali jsme tašky do auta a vyjeli.

Zaparkovali jsme auto, vynesli jsme věci a došli jsme s nimi do haly. Theovo letadlo letělo přibližně ve stejnou dobu jako to Sophiino. Pevně jsem Thea objala a držela ho, dokud neoznámili poslední výzvu k nástupu. „Miláčku nebuď smutná, uvidíme se za tři dny." Usmála jsem se a naposledy ho políbila. „Všechny věci, který si u nás nechal, ti přivezu do Bradfordu. Jasně a slib mi, že až přiletíte, tak mi zavoláš. Určitě ti zavolám, neboj se." Jakmile mě pustil za ruku, tak už jsem cítila, že se od sebe oddalujeme. Zamáčkla jsem slzu a šla se rozloučit se Soph. Mluvila s Rodgerem a podle toho, jaké ve vzduchu zavládlo rozčarování, bylo jisté, že mu řekla, že odjíždí do Ameriky. Jemně jsem jí zaťukala na rameno a ona se otočila. Objala jsem jí a pošeptala jí. „Sophie jsi jedna z neúžasnějších holek, které jsem kdy potkala, doufám, že se s tebou ještě někdy uvidím. Pozdravuj rodiče a vyřiď jim, že už umíš lyžovat." Usmála se a taky mě objala. „Rodgere, strašně mě to mrzí, ale mám skvělou šanci studovat v cizí zemi. Určitě se uvidíme, nejdříve bych měla přijet za tři měsíce, budeme mít volno." Políbila ho a chystala se na odchod. Už hlásili její letadlo a my se taky chystali na náš let.

Vzala jsem svoje tašky a šla k terminálu. Rodger mi s nimi pomohl. Naše letadlo už bylo na ploše a tak jsme rovnou nastoupili. „Dobré odpoledne slečno Timbalendová, pane Morsi. Dobré," odpověděli jsme souhlasně. Sedli jsme si a já si vyndala tablet a pustila si písničky. Letěli jsme asi tři hodiny. Naše auto už vezl Pan Loun domů, byl tak ve čtvrtině cesty. Měl ho dovézt kolem půlnoci. Na letišti nás vyzvedl taťka a odvezl nás do paláce.