Theodor a Já

Chapter 89 ✓

Probudila jsem se do deštivého rána a vůbec se mi nechtělo vylézt z postele, byla neděle a já měla jít do práce. Včera jsem ke všemu byla vzhůru asi do dvanácti a utěšovala Zoe. Fakt nedokážu pochopit, že jí Lucas podvedl. Vždycky byl ten, který hned, jak viděl, že je kolem ní nějaký kluk, tak žárlil. Volala jsem to večer Theodorovi, nejdřív mi nechtěl věřit. Celé jsem mu to řekla. On mi pověděl, že Lucase právě neviděl už dva dny a že až včera večer přišel. Prý, že šel okamžitě do svého pokoje a nevytáhl odtamtud paty. Řekl, že až ho dostane ven, tak si to s ním pěkně vyřídí. Říkala jsem mu, ale aby to tolik nepřeháněl. Přece jenom, to vážně nedává vůbec smysl. Proč by to Lucas prostě dělal?

„Dobrý ráno Zoe," pozdravila jsem jí. Sedla jsem si ke stolu v kuchyni a nalila si čaj. „Dobrý," kývla na mě a sedla si. „Chceš o tom mluvit?" Zeptala jsem se po chvíli. Jen zakývala hlavou na „ne". Jen jsem se chabě usmála a napila se.

Zablikal mi mobil, odemkla jsem ho a zděšeně se podívala na displej. „Teď už víš, co se ti může stát. A ten tvůj malej fakan, až se narodí, bude mít taky velký peklo. Dávej si na mě pozor. Těš se, ještě to neskončilo." V tu chvíli mi vyschlo v krku. Nemohla jsem nic říct, jen jsem koukala na tu zprávu a pořád si jí přečítala. Chtělo se mi brečet, skulit se do nejmenšího rohu a zmizet. Nevěděla jsem, co mám dělat. Prostě jsem tam seděla a z očí se mi hrnuly slzy. Zoe mě ihned objala, věděla, co se stalo, zprávu si přečetla, hned, jak jsem položila mobil na stůl. Nemohla jsem přestat brečet, prostě to nešlo.

Nešla jsem do práce, jen jsem napsala šéfovi zprávu, že mi není dobře, že se omlouvám. Theodor přijel, Zoe mu napsala. Policii jsem sice volat nechtěla, ale Theodor jí stejně zavolal. Zkopírovali si všechny data z mého telefonu a snažili se najít polohu toho mobilu, z kterého ta sms odešla. Nic nenašli, prý ten člověk, který to posílal, tak to měl velmi promyšlené. Poloha se najít nedala.

Můj táta byl sice informován, ale jelikož je na služební cestě v Austrálii, tak může přijet nejdřív za dva dny. To jsem mu řekla rovnou, že jezdit nemusí. Za týden stejně pojedu do Londýna, takže se s ním uvidím. Celý den jsem strávila v posteli a pouštěla si filmy, na nic jinýho jsem náladu neměla. Theodor tu se mnou byl až do večera, jen odpoledne byl na tréninku. Po večeři jsem si ještě připravila věci do školy, Theodor mi vymlouval to, abych někam šla, ale nemůžu přece zmeškat školu, jen kvůli nějaký zprávě.