Theodor a Já

Chapter 60 ✓

„Co by to bylo? No ta sms? Jo, to, já nevím, někdo mi píše, tahle je už druhá. A řekla si to někomu? Ne, zatím ne. Vždyť nemám nic kromě těch dvou sms. Ale asi to nebude nikdo, kdo má dobrej úmysl. To asi ne. Jestli ti zase napíše, tak mi dej vědět. Jo, neboj se. Tak jedem." Nastartovala jsem a vyrazila. Za chvíli jsme byli u obchodního centra. „Kam potřebuješ? Do Tesca a potom se podívám po nějakých džínách. Tak jdeme." Vyjeli jsme do prvního patra a došli jsme do supermarketu. Koupila jsem, co jsem potřebovala a potom jsem zašla do Levis pro ty džíny. Rovnou jsem vzala dvoje a radši větší.

„Už si budu muset kupovat větší kalhoty. Ale nech toho, vždyť jsi pořád stejná jako před měsícem. Možná to tak vypadá, ale už jsem přibrala kilo. No to je strašný El, měla by si se sebou něco dělat." Šťouchla jsem ho do ramene. „Já si dělám srandu, vždyť to není nic strašnýho, budeš si na tom muset zvykat. Já vím."

Vlezli jsme do auta a já chtěla vyjet. Nastartovala jsem a my se vydali na cestu. „Chceš hodit domů nebo rovnou do školy na trénink? Asi na trénink. Stejně je za chvíli půl. Dobře, tak se potom ještě uvidíme. Jasně, zavolám ti, až budeme končit. Jasně, tak se měj. Ty taky." Dala jsem mu pusu a on vystoupil. Domů jsem dojela v půl druhý. Vyndala jsem věci z auta a donesla je dovnitř. „Ahojky, už jsem tady." Zavřela jsem za sebou dveře a dala věci do kuchyně. „Ahoj, musím ještě dodělat nějaký portfolia do školy." Zavolala na mě z pokoje. „Jasně, tak já to dám do lednice. Oukej."

Když jsem všechno uklidila, bylo něco přes dvě hodiny. Zalezla jsem si do postele a začetla jsem se do knížky. Přečetla jsem jí celou, venku už se stmívalo a já měla tři zmeškaný hovory od táty. Okamžitě jsem mu zavolala zpátky. Chvíli to vyzvánělo a potom to zvednul. „Ahoj tati. No ahoj Elisabeth. Už jsem si myslel, že se něco děje. Promiň, četla jsem knížku a vypla si mobil. Dobrá, jen jsem se chtěl ujistit, jestli je všechno v pořádku. Jak proběhl první den? Všechno dobrý, měli jsme jen tři hodiny. O přestávce jsem šla za děkanem, chtěl se mě na něco zeptat. Před vánocemi jsme odevzdávali práci ohledně marketingu a moje práce se mu natolik líbila, že jí pošle do nějaké firmy, prý to vede jeho známý a že bych možná u nich dostala stáž, nebo i v budoucnu práci. Tak to je skvělé. Jsem rád, že se vzděláváš, ale práci až po dokončení školy, ano? Ano tati, neboj se." V duchu na mě vyskočilo, „vždyť budeš mít dítě, nebudeš chodit do školy". „Zavolám ti o víkendu, jdu nám se Zoe udělat večeři, tak pozdravuj Chloe a Rosie. Budu, ty Zoe a Theodora. Jasně budu, tak se měj hezky. Ty také moje dítě, těším se, až přijedeš. Já taky." Zavěsila jsem telefon a vydechla. Jestliže mám za ním přijet, tak mu to musím nějak říct.