Theodor a Já

Chapter 72 ✓

Hodina se blížila ke konci. Začali jsme dokončovat práci. Jako na potvoru se mi udělalo zle. Rychle jsem si vzala prášek a zapila ho pořádnou dávkou vody. „Tak to bude pro dnešek vše. Zvoní za dvě minuty, tak můžete jít. Hlavně nekřičte na chodbě, dokud nezazvoní. Potom už mi je to jedno." Zpražila třídu pohledem a vydala se ven. Sbalila jsem si věci a vzala to směrem ven ze třídy. „Doufám, že se ještě uvidíme Elisabeth. Já taky ahoj. Ahoj." Zahnula jsem ke skříňkách, kde už stál Theo a dalších pár kluků. Když jsem přišla, všichni se rozestoupili.

„Hele, tady je naše princezna." Tu přezdívku jsem si vysloužila už před vánocemi. „Kluci, vy jste taky vtipný," odvětila jsem podrážděně. „Nějaká napružená, uklidni si jí Wolfe. Jděte do prdele, dementi." Odkráčeli a Theo se mi podíval do očí. „Nestalo se ti nic? Ne, jsem jen unavená, zase se mi udělalo blbě, vzala jsem si prášek. A už je to lepší? Jo, celkem to zabralo. Teď máme hodinu spolu? Myslím, že jo. Dobře, jsme v U30."

Šli jsme po chodbě a nejedna hlava se za námi otočila. Vždyť už nás viděli několikrát, tak proč si nás pořád prohlíží? Kdyby většina z těch kravek měla aspoň něco trochu v hlavě, tak by mohli mít taky dlouhodobější vztah. Ne, že by na tom byli kluci o něco líp. Samý svaly, žádnej mozek. A za tím holky letěj. Jim jde jen o to, aby se na chodbě před všema ocucávali. Potom se spolu jednou vyspí a je konec. Takhle to tu chodí. Aspoň, že Theodor takovej není. Vlastně chová se jinak, než ti blbci u skříněk. Je milej, což u tamtěch lidí nic neznamená. Ale najdou se i takový lidi jako já a Theo, třeba Zoe s Lucasem nebo brácha se Soph. I když mezi nimi to teď není nic moc.

„Dobrý den studenti. Dnes budeme dělat Lineární Algebru." Většina lidí si povzdechla a to včetně mě. Matiku jsem měla ráda, ale tohle mě vždycky strašně nudilo. Nikdy jsem neměla problém s učením. U maturity jsem měla jen jednu dvojku a to ještě kvůli tomu, že jsem na tu látku chyběla a nedoučila jsem se jí. Celou hodinu jsem koukala do blba a nedávala pozor. Na konci jsme měli vypočítat nějakou rovnici. Profesorka vyvolala Thea. Když šel k tabuli, už jsem viděla ten jeho žalostný výraz. Nakonec to nevypočítal až zas tak blbě. Šel si sednout a za chvíli zazvonilo.

Další dvě hodiny bylo PC. K mému štěstí vypadl proud. Strávili jsme tam asi dvacet minut. Jelikož proud nešel nahodit, tak nás potom poslali domů. Na chodbě jsem potkala Kyla. „Ahoj Elisabeth. Ahoj Kyle." Theo na mě hodil tázavý pohled. „To je Theodor, můj kluk. Rád tě poznávám. Taky." Prohodili jsme pár slov a dozvěděli jsme se, že hraje taky basket. Nejspíš bude s Theem v týmu. Rozloučili jsme se a vydali se směrem ven ze školy.