Theodor a Já

Chapter 101 ✓

Sobota 6. květen – Prohlídka v pátém měsíci

Tak už mám dvacet týdnů za sebou. Theo se mnou dneska jede k doktorce. Už jsme našli nějaký dům v Bradfordu, zatím je staví, takže bychom se mohli stěhovat tak na začátku druháku. Jsou celkem drahé, ukazovala jsem to tátovi a ten mi řekl, že to zaplatí. Ihned jsem mu to vymlouvala, ale nedal se. Domluvil se s Theodorovýma rodičema a prý, že nám to zaplatí společně. Ne, že bych nebyla ráda, ale chtěla jsem si to platit aspoň z části sama, když to má být náš dům. Theodor uvažoval stejně jak já, nakonec, ale proč ne, aspoň se nemusíme starat o další věc navíc.

Zoe jsem to ještě neřekla, nechtěla jsem jí tím zatěžovat. Včera se pohádala s Lucasem ohledně tamtoho. Přišel sem a chtěl jí to vysvětlit, už asi po sté. Po dlouhým rozmlouvání ho pustila dovnitř, nebo spíš do předsíně. Samozřejmě, že se jí chtěl omluvit, ale jediné, co z toho zase bylo to, že na sebe začali řvát. Zoe se rozbrečela a Lucas odešel a prásknul dveřmi. Vím, že je to pro ní ještě pořád rána, ale přece jenom je s Joshem. A kdyby jí na Lucasovi nezáleželo, tak by z toho nebyla tak vykolejená. Myslím si, že ho má ráda a nechce si to jen připustit.

„Miláčku, můžeme vyrazit? Jo, počkej, jen." V tu chvíli mě zabolelo v podbřišku. Opřela jsem se o stůl a hlasitě oddechovala. Theodor ke mně přiběhnul a podepřel mě. „To je dobrý, jen mě zabolelo něco v břichu." Viděla jsem Thea, že začal být nervózní a hned jsem ho uklidnila. „Myslím, že kopou," řekla jsem a nad tou větou jsem se usmála. „Můžu?" Odhrnula jsem svetr a položila jeho ruku na bříško, i svou jsem přidala. „Oni kopou, vážně," objala jsem Thea a on mě políbil.

Vyrazili jsme na cestu, venku už bylo celkem teplo, tak jsem si vzala jen ten svetr. I když trochu poprchávala, tak svítilo sluníčko. Když jsme dojeli před ordinaci, tak přestalo pršet úplně. Theo mi pomohl ven z auta, ruku v ruce jsme došli do čekárny. Na řadu jsem šla hned.

„Dobrý den. Dobrý, tak se vám daří? Celkem dobře, dnes mě poprvé kopli, nebo jsem měla aspoň takový pocit. Tak to je skvělé znamení. Dnes vás zvážíme a změříme obvod bříška. Uděláme další vyšetření a podíváme se na ultrazvuk."

„Tak vše vypadá v naprostém normálu. Už jste se sháněli po kurzech předporodní přípravy? Ano, už na to přišla řeč, našla jsem s přítelem kurzy v komunitním centru u školy. Tak, to jste zvolila správně. Jen abych na to nezapomněla, zkontaktovala jsem tu svou kamarádku v Londýně a má vás tam zapsanou, jen by bylo dobré, kdybyste tam ještě zavolala a domluvila se osobně, tady máte vizitku."

„Tak za měsíc 3. června. Dobře, děkuju, na shledanou. Nashle." Vyšli jsme s Theem ven a namířili si to k autu. Venku bylo hezky, rozhodli jsme se, že si zajdeme na oběd do restaurace. Dojeli jsme do města a zaparkovali vedle nejbližší restaurace. Byla francouzská, sedli si ven a servírka nám přinesla menu.