Theodor a Já

Chapter 69 ✓

„Elisabeth, co se stalo? Jen jsem měla zlý sen. A nechceš mi říct, co se v něm odehrálo?" Povzdychla jsem si a naznačila Zoe, ať si sedne. Celé jsem jí to převyprávěla a nakonec jsem jí řekla i o těch sms. „Už jste to někomu řekli? Ne, zatím ne. Mám jen ty zprávy. Hele je vidět, že tě v tomhle stavu nemůžeme nechat, takže v mrazáku je zmrzka a já jdu pustit nějaký film. Ale, vždyť jdeš zítra do školy. No a co když nám odpadly první dvě hodiny?" Zasmála se a šla do obýváku. Vyndala jsem zmrzlinu a dvě velké lžíce. Došla jsem s tím k pohovce a sedla si na ní. Zoe ještě přinesla deky a my se tam pohodlně uvelebili. Pustili jsme si Sousedi 2. Byla to fakt sranda. Obě dvě jsme usnuly skoro u konce. Televize se sama vypla asi po deseti minutách.

Probudila jsem se jako první. Bylo 9:15, konec první hodiny. Jemně jsem setřásla její ruku ze svý nohy a vstala. Venku bylo krásně. Sice zima, ale bylo jasno. Připravila jsem vodu na čaj a zandala už celkem rozteklou zmrzlinu do mrazáku. Vyndala jsem hrníčky a nalila do nich horkou vodu a přidala pytlíček s čajem. Zoe se převalila a rázem byla na zemi. Byl slyšet tlumený zvuk. Zasmála jsem se a šla roztáhnout závěsy. „Hej Eli, já chci ještě spát." Hodila po mně polštářem a minula mě asi o centimetr. „Hele, já si školu nevymyslela. A navíc jdu s tebou, když nám odpadli dvě hodiny." Vyhrabala se ze směsi polštářů a dek a šla si sednout ke stolu.

„Pojď honem, ať nepřijdeme pozdě," volala na mě Zoe z předsíně. Ještě jsem si namalovala linky a vlasy si nechala zpuštěný kolem ramen. „Už běžím." Hodila jsem na sebe kabát a zamkla za námi. Seběhli jsme schody a otevřeli jsme domovní dveře. Dýchl na nás studený proud vzduchu. Chvíli to bylo osvěžující, potom mi začali mrznout prsty.

„Co máme teď za hodinu? Myslím, že angličtinu." Znechuceně jsem na ní koukla a ona mi ten pohled vrátila. Neměli jsme rádi ájinu. Hlavně proto, že jsme měli debilní učitelku. Nevím, proč jsme se učili spisovnou mluvu. Od mala jsem byla vychovávaná v těch nejlepších školách, jako většina lidí tady a stejně jsme se to museli učit. Ale co, nic s tím neuděláme.

Otevřela jsem skříňku a vyndala si učebnice. Zezadu mě sjel něčí pohled. Byla to Jane. „Ahoj Elisabeth, já nechci nic říkat, ale nepřibrala si trochu? Nechci, aby to vyznělo jako urážka." Trošku jsem znervózněla. „Poslední dobou jsem celkem vystresovaná, takže jím jenom čokoládu. Na jaře to vyběhám. Aha." Vím, nebylo to přesvědčivé, ale aspoň to nemusím vysvětlovat teď. Nevím proč, ale poslední dobou mě Jane bombarduje sms, jak se nám s Theem vede. Myslela jsem si jen, že je to taková ta otravná kamarádka, ale některý ty otázky už jsou celkem divný. Jako třeba teď.