Theodor a Já

Chapter 8 ✓

„Jak ti je?" Zeptala se mě Zoe, když jsem došla do kuchyně. „Cítím se celkem v pohodě. Trenérka mi psala, zda dneska přijdu na zápas, nevím, co jí mám napsat. Snad tam nepůjdeš vystupovat. A proč ne? Vždyť mám jen naštíplou kost a doktorka mi dala dlahu na sportování. Takže bych tam teoreticky jít mohla, ale jestli tohle oznámím Theovi, tak mě asi zabije. Jde hlavně o tebe, jak se cítíš, ale stejně jí nechápu, jak se tě na tohle může ptát, když tě včera odvezla záchranka. To je prostě ona. Asi jí napíšu, že přijdu, ale nevím, jak to mám vysvětlit Theovi. No dobře, jak myslíš. Tak zatím, já už musím na zápas, pozval mě tam Lucas. Už jste teda spolu? Jo, asi to tak bude. Tak to vám moc přeju. Díky Eli, tak ve škole ahoj. Ahoj."

Jak to mám říct Theovi? Vím, že jemu to může být jedno, ale podle toho, jak se o mě včera staral v nemocnici, tak nevím.

„Ahoj Theo, jak se máš? Jo skvěle, ale spíš mě zajímá, jak je tobě. Mě je dobře. Pojď dovnitř, něco ti potřebuju říct. Jasně." Zavřela jsem za ním dveře. „Psala mi trenérka, jestli dneska půjdu na ten zápas, jako vystupovat. Ještě předtím, než mi začneš říkat, že tam přece nemůžu jít, tak ti chci říct, že mám sportovní dlahu a nebolí mě to." Zarazil se a trošku nechápavě na mě hleděl. „Tak teď si toho na mě vybalila. Jasně, že se mi to nelíbí, ale je to tvoje rozhodnutí. A já ti v tom nemůžu zabránit. Ale vážně, nebolí tě to? Ne, fakt ne, stejně to mám do 2 týdnů srostlý. Jak myslíš, tak si připrav věci a můžeme vyrazit. Dobře, počkej tu, ještě se vysprchuju a můžeme jít. Oukej, čekám."

„Už můžeme jít. Tak jdeme. Fakt tě to nebolí? Ne, neboj se, nic mi není. Musíme zrychlit, za chvíli tam máme být. Bude tam na nás čekat Lucas s nějakou holkou. Ta holka je nejspíš Zoe. Počkej, oni jsou spolu? Hmm," přikývla jsem. „Tak to jim moc přeju. Já taky, jsou strašně roztomilí, dneska na ní čekal před naším bytem a doprovodil jí na ten zápas. To je pěkný, na to, co je to někdy za debila, je tohle od něj hezký."

„Ahoj vy dvě hrdličky jak se máte? Skvěle, co vy? Taky. No vidíš Lucasi, tak si přece jenom obměknul. No s takhle hezkou holkou se nediv. My už se půjdeme připravit na zápas, tak zatím holky." Zamávali jsme jim a šli si sednout. „Vy jste tak roztomilí", spustila jsem. „Nech toho," strčila do mě. „No a co vy dva? Zatím jsme jenom kamarádi. Neboj se Eli, on tě má rád, jen mu dej víc času."