Theodor a Já

Chapter 6 ✓

Sobota – Theodorova oslava

„Eli tak honem už tam máme být. Jo už běžím." Řekla jsem a doběhla dolů ke dveřím. Zamknula jsem vchodové dveře a nastoupila do auta. Celou cestu jsme poslouchali hudbu.

„Už jsme tady," řekla Zoe, když jsme dojeli před Theův byt (jo asi mu budu říkat Theo). „Myslíš, že tu bude Lucas?" Vyzvídala Zoe. „Jak to mám vědět? No je hezkej? Nevím Zoe," řekla jsem a zazvonila na zvonek. Otevřel nám nějaký kluk s blond vlasy. „Ty si Elisabeth viď? A ty budeš Zoe?" Přikývli jsme. „Já jsem Lucas, ještě jednou se omlouvám za ten včerejšek Elisabeth. To je dobrý, neřeš to. Tak pojďte dovnitř." Lucas za námi zavřel dveře a odvedl nás na zahradu. Bylo to tam nádherný, všude lampionky a uprostřed zahrady oheň. Byla jsem ráda, že to není žádný velký večírek a jen posezení s pár kamarády. U ohně seděl Theo a hrál na kytaru. Když nás uviděl, usmál se a dohrál písničku. Potom za námi přišel. „Ahoj holky, moc vám to sluší, El omlouvám se za to, co se stalo včera. To je v pořádku. Už jste se asi seznámili s Lucasem? Jo, seznámili. Je moc milý," řekla Zoe a odešla si sednout k ohni. „Tak El, nechceš něco k jídlu? Ne, děkuju, snažím se zhubnout. Co chceš zhubnout?" Řekl a zasmál se. Radši jsem neodpovídala a šla s ním k ohni.

Sedla jsem si vedle Thea, ten si po chvíli vzal kytaru a začal hrát. Jelikož jsem tu písničku znala, tak jsem začala potichu zpívat. „Zpíváš nádherně El. Ale neblázni, nic skvělýho to není. Ale je. Umíš hrát i na kytaru?" Zeptal se. „Jo trochu jo, naučil mě to taťka. Tak nám něco zahraj. Radši ne, už si to nepamatuju. Ale určitě jo," podal mi kytaru. Zahrála jsem písničku od mé oblíbené zpěvačky. Všichni mi potom zatleskali a já se zčervenala. Rychle jsem vstala a odběhla na toaletu. Udělalo se mi špatně a tak jsem tam strávila asi dvacet minut. To už na dveře někdo klepal.

„El je ti něco?" Zeptal se Theo. Otevřela jsem dveře a podívala se na něj. „Ne, jen se mi udělalo nevolno. Je ti špatně? Jestli je to něco vážnýho, tak beru auto a jedem do nemocnice. V pořádku Theo jen, no ty víš. Jo takhle, aha promiň. To je dobrý, neřeš to. Tak dobře, ale pokud by ti bylo nějak hůř, řekneš mi to. Jo, neboj se." Došli jsme zpátky na zahradu, kde už všichni tančili a tak jsme se přidali, potom jsme si sedli k ohni. Vedle nás seděla Zoe s Lucasem a podle toho jak se smála, se bavila dobře. Potom začali hrát na kytaru i ostatní a všichni začali zpívat. Začala jsem se chvět a Theo mi okamžitě podal svojí bundu. „To nemusíš Theo, mě není zima," zalhala jsem. „Ale já vím, že ti je zima, nemůžeš přece nastydnout." Nenechala jsem se dlouho přemlouvat a vzala jsem si jí. Theo mi dal kolem ramen ruku a já se k němu pomalu přitulila.

„Dneska to byl hezký večer, hlavně to jak jsme tancovali, viď Eli? Jo, bylo to skvělý. A Zoe, co Lucas? Nic, co by mělo být? No, že jste byli celý večer spolu. Je moc milý a hlavně zbožňuje umění jako já. Líbí se mi, je strašně chytrý a hodný. No a co ty El? Co Theodor, jo a kam si potom šla? Udělalo se mi špatně, bolelo mě břicho. Aha a už je ti dobře? Jo, už je to v pohodě. Jdu si lehnout, potřebuju si odpočinout, dobrou."