Theodor a Já

Chapter 61 ✓

Sobota 14. leden – Prohlídka v prvním měsíci

Už je to měsíc, co budu těhotná. Bříško mám mírně zvětšený a váha, radši ani nebudu povídat. Táta stále nic neví. Dneska jdu na prohlídku k tý doktorce tady v Bradfordu. Nikdy jsem u ní nebyla, ale Zoe říkala, že je moc milá. Nezbývá mi nic jiného, než jí věřit. S Theem jsem se pořád nedomluvila ohledně toho, že chce taky přerušit studium. Fakt nechci, aby zanedbal školu. Myslím, že to sama zvládnu, a když mi za čas pomůže, tak proč ne, ale přece nemůže skončit školu. No a za chvíli vyrážím. Jo a ještě jedna zpráva. Dostala jsem stáž u té firmy, takže začínám příští týden. Budu tam chodit každý víkend a můžu se domluvit i na další dny.

„Tak Zoe, já teda jedu. Jasně Eli, nemusíš se ničeho bát, fakt je v pohodě. Oukej, tak pa. Pa." Zavřela jsem dveře a nasedla do svého auta. Nastartovala jsem a rozjela se. Cesta byla celkem krátká, u doktorky jsem byla do dvaceti minut. Vešla jsem do čekárny a v ní byly asi dvě nastávající maminky. Jedna už vypadala, že bude rodit a ta druhá, mohla čekat dítě, tak o dva měsíce déle než já. Sedla jsem si a počkala, až přijdu na řadu. Celkem to odbíhalo, takže jsem po dvaceti minutách vešla do ordinace.

„Dobrý den slečno Timbalendová. Dobrý den paní doktorko. Tak pojďte, podíváme se na to. Tady si lehněte a opřete se." Odložila jsem si kabelku do křesla a lehla si. „Máte často bolest hlavy a podobné nevolnosti? Poslední dobou ani ne. Naposledy se mi udělalo špatně před dvěma týdny, to jsem byla ve Francii. Ano, to tady mám napsané, volali jste lékaře, že? Ano, ale jen mě zkontrolovali. Dobrá, tak teď provedeme ultrazvuk a podíváme se na toho prcka." Vyhrnula jsem si tričko a doktorka mi na břicho dala gel. Potom vzala sondu a začala mi tam s ní přejíždět. Bylo to příjemné, na obrazovce se po chvíli objevil snímek. „Tak a tady tahle kulička, to je ono." Tělem mi proběhl příjemný pocit a tak jsem se usmála. „Je s ním všechno v pořádku? Ano, vypadá dobře. Zatím se nedá poznat, jestli se všechno vyvíjí dobře. To se postupem času pozná. Ale dnes vám můžu říct, že ano, vyvíjí se v pořádku. Chcete vytisknout snímek? To bych byla moc ráda." Doktorka mi ještě chvíli přejížděla po břiše a poté mi podala snímek. „Tak to bude pro dnešek vše. Příští vyšetření je za měsíc, tedy 11. února. Jestli chcete sportovat, tak choďte plavat, nebo cvičte jógu. Děkuji vám moc paní doktorko, tak na shledanou. Na shledanou."

Když jsem vyšla z ordinace, tak jsem si prohlídla snímek. Vlastně na ní byla doopravdy jen šmouha, ale moje šmouha. Zavolala jsem Theovi, jestli nechce přijít. Souhlasil. Když jsem dojela domů, tak Zoe už byla nedočkavá, jak jsem dopadla. „Tak co, je všechno v pohodě? Jo, je a hele mám i snímek. To je moc hezký," zasmála se. „Zatím tam toho opravdu není moc vidět. To ne, ale i tak Eli, jsem za tebe strašně ráda. Moc ti to přeju, budeš nejlepší mamka pod sluncem a Theodor bude určitě skvělej táta. Věřím v to. Jo, za chvíli přijde, takže uděláme nějaký jednohubky? Jo, proč ne."