Chapter 44 ✓

85 8 3
                                    

Vytočila jsem číslo a přiložila si mobil k uchu. Chvíli to vyzvánělo a potom to někdo zvedl. „Dobrý den, tady Mazie Rodelová, televize NorthernTV, s čím vám můžu pomoci? Dobrý den, tady Elisabeth Timbalendová. Před chvílí jsem viděla, jak jste odvysílali zprávu o mém pobytu v nemocnici. Ó ano, jak se vám daří, co váš úraz? No, řeknu vám to takhle, v nemocnici nejsem a žádný úraz nemám. Nevím, kde jste zjistili informace, že jsem v nemocnici, ale nejsem a ano včera večer byla u naší chaty sanitka, ale nikam mě neodvezla. Pouze se mi udělalo špatně od žaludku, ale to je vše. Takže vás prosím, abyste tuto zprávu už nešířili dále. A i příspěvek, který jste dali na internet, tak abyste ho ihned smazali. Pokud, tak neučiníte, budete mít co dočinění s mými právníky." Žena u telefonu mi všechno odsouhlasila a jak bylo slyšet v jejím hlase, byla nervózní. Zavěsila jsem a hlasitě vydechla. Kolem poledne už nebylo na internetu nic a v televizi už tu zprávu nevysílali.

„Ty si taková naše vyhrožovatelka, že?" Podívali se na mě Rodger, Soph i Theo. „Nehodlám, aby o mě někdo tvrdil nepravdu. A ještě v téhle chvíli. Já ti rozumím El." Usmála se na mě Soph. „Taky se mi stalo něco podobného. Asi před dvěma lety o mě napsali na internet, že chodím s jedním francouzským manažerem, nebyla to pravda, jen jsem s ním šla na obchodní schůzku a oni to celý překroutili v to, že s ním něco mám. Ještě víc mě to naštvalo, protože jsem ho neměla zrovna v lásce. To je mi líto broučku," dal jí pusu Rodger. „Už je to dávno v pohodě, táta na ně podal trestní oznámení a hned, jak se to dozvěděli, se omluvili a smazali to. Potom táta stáhl žalobu."

Po obědě jsem tak trochu Thea donutila, aby šel na sjezdovku a nebyl tu zbytečně se mnou. Rodger šel se Soph, prý už jí to jde mnohem líp. Jsem jí říkala, že se to naučí. Za chvíli bude něco kolem třetí, půjdu si udělat jídlo a zalezu si ke krbu. Všichni mají přijít až na pátou hodinu. Musím jít zavolat Zoe. Včera jsem řekla, že jí zavolám, ale stalo se tamto. Sedla jsem si na pohovku a vytočila její číslo. „Ahoj Zoe, promiň, že jsem nezavolala, byla jsem večer unavená a nějak jsem usnula. To je v pohodě Eli. A o čem jsi potřebovala mluvit? No jen, že až začne škola, tak nevím, jak se budu vídat s Theem. Teď budou zkoušky a všechno okolo toho, nebudu s ním celý den. Od tý doby, co spolu chodíme, jsme každou chvíli spolu a teď už nebudeme. A co s tím chceš dělat? Určitě se budete vídat, jen ne tak často. Ale, ona je tady jedna věc, trošku víc důležitá věc. Elisabeth? Co se tady děje?"

Theodor a JáKde žijí příběhy. Začni objevovat