Theodor a Já

Chapter 82 ✓

Probudila jsem se na nemocničním lůžku. Nic jsem si nepomatovala, jen to, že jsem šla otevřít dveře, protože někdo klepal. Koukla jsem se na hodiny pověšené na zdi. Byly dvě hodiny v noci. Pomalu jsem se posadila, trochu mě bolela hlava. V ruce jsem měla infúzi. Opřela jsem se o polštář, vyhrnula jsem si rukáv, měla jsem pěknou modřinu u lokte. Rozhlédla jsem se po pokoji, na křesle vedle postele spal Theodor.

„Theo," pomalu jsem ho strčila do ruky. Škubl sebou a otevřel oči. Nahnula jsem se zpátky na postel. „Elisabeth, miláčku, jak ti je? Jen mě trochu bolí hlava a ruka. Můžeš mi prosím tě říct, co se stalo?" Odkašlal si a začal.

„Zoe tě našla před vašima dveřmi. Ležela jsi tam a byla si v bezvědomí. Měla jsi lehký otřes mozku. Pamatuješ si něco? Vůbec nevím, jen to, že někdo zazvonil, tak jsem šla otevřít. Nikdo tam nebyl, potom už si nic nepamatuju." Theo mě chytil za ruku a políbil jí.

„Stalo se mi něco víc a co dítě? Nestalo se mu nic? Co když jsem upadla na břicho?" Začaly ze mě padat otázky. Byla jsem zmatená. „Doktor tě prý zkontroloval, nic se mu nestalo. A ty budeš v pořádku taky. Jen si tu poležíš tak dva dny. Jen pro jistotu." Cítila jsem, jak se mi z očí ženou slzy." Theo mi je utřel rukou a lehl si vedle mě na postel. „Neplač, to bude dobré. Zjistíme, co se stalo. Oba dva budete v pořádku. Teď jsem tu s tebou, nic se ti nestane." Položila jsem mu hlavu na rameno a zastavila příchozí slzy.

Probudila jsem se asi kolem devátý ráno. Pořád jsem ležela na Theovi. Ten spokojeně dřímal a držel mě za ruku. Opatrně jsem si sedla, Theo se hned probudil. „Dobré ráno miláčku," políbil mě. „Dobré, jak si se vyspal? Já celkem dobře, ale co ty? Jak ti je? Pořád to stejný." Narovnala jsem se o polštář a rukáv od košile se mi vyhrnul. Ukázala se ta modřina, teda dneska už pěkně napuchlá boule. Hned jak jsem jí uviděla, lekla jsem se.

„Panebože El, co to je? Já nevím, včera jsem tam měla jen modřinu, ale bolí to." Šáhla jsem si na ruku a hned jsem ucítila pěknou bolest. Zaúpěla jsem. Theodor okamžitě zmáčknul nemocniční zvonek. „To bude dobrý Theo, jen je to modřina. Co ty víš El? Třeba to můžeš mít zlomené. Ale prosím tě." Během chvíle přiběhla do pokoje sestra.

„Co se stalo slečno Timbalendová? Nic jen, že mám něco na ruce." Pokusila jsem se jí zvednout, ale bolelo to. Nechala jsem jí ležet a sestra si jí prohlídla. „To nevypadá moc dobře, vezmeme vás na rentgen. Počkejte, ale co dítě?" Zeptala jsem se hned. „Nemusíte mít strach, v této části těhotenství je velice malé riziko, že by se něco mohlo stát, pro jistotu vám, ale dáme na bříško takovou plachtu, aby na něj záření vůbec nedopadlo." Trošku jsem se uklidnila, ale stejně jsem měla obavy. Co když budu mít zlomenou ruku?

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak tady jí máte. Myslíte, že to někdo udělal úmyslně? A hlavně kdo? 

Doufám, že se vyjádříte, vždy mi tady do komentářů napíše jeden určitý člověk, takže vás prosím, ať se vyjádříte pokud možno všichni. Díky :*