Theodor a Já

Chapter 110 ✓

Seděla jsem na křesle u Theova lůžka. On spal nebo spíše byl v umělém spánku. Kolem něj byly napojené různé přístroje. Byl po operaci, nevěděla jsem čeho, ale měl spálený celý obličej nebo spíš jeho spodní část. Theovi rodiče byli na cestě do nemocnice. Můj táta, byl celkem v pořádku. Měl popálenou ruku a pár odřenin. Chloe byla u něj.

Náš dům byl pod dohledem správce a začali se sčítat škody. Nevěděli jsme přesně, co se stalo, ale pravděpodobně chytla utěrka od sporáku. Oheň měli uhasit bezpečnostní požární systémy, ale ty nebyli nejspíš úplně v pořádku. Vše se bude ještě prošetřovat. Nic kromě kuchyně a jídelny nebylo zničeno či nějak zasaženo. Policie už to začala řešit.

Mám neuvěřitelný strach o Theodora. Celý den sedím u jeho postele a vyčítám si to, že jsem mu včera odkývla, ať mi jde ráno připravit snídani. Nechápu, proč se to stalo. Celý personál byl evakuovaný do místního hotelu. Statik musí zjistit, jestli nebyly poškozeny stropy a celý palác se musí zkontrolovat od základů.

Před chvilkou přijeli Theovi rodiče, řekla jsem jim, co jsem mohla a šla za tátou. Ten ležel na lůžku a povídal si s Chloe. Když mě uviděli, tak se usmáli a pozvali mě dovnitř. „Tati," došla jsem k němu a rozbrečela se. „To bude dobré broučku, neplakej. Jsi v pořádku, nestalo se ti něco? Mě nic tati, ale jak je tobě?" Utřela jsem si slzy a sedla si na postel vedle táty. „Už mi bylo lépe, ale není to nic strašného. Jak je Theodorovi? Pořád je v umělém spánku, ale je prý stabilizovaný. Neboj se, bude v pořádku. Tohle celé nešťastné ráno se vyřeší."

Společně s Chloe jsme se rozloučili s tátou a odjeli k paláci. Prošli jsme kuchyň a jídelnu. Už tu byl náklaďák a odvážel zničené věci, nějací lidé vyprazdňovali obě místnosti. Druhá kuchyň, v které nám kuchaři připravovali jídla, byla funkční. „Naše kuchyň" byla zničená. Teď už to byla prázdná místnost s černými zdi od plamenů a jídelna byla vyprázdněná stejně. Mohli jsme tu zůstat, jak nám řekl statik. Spala jsem u Chloe v pokoji. Nebo spíše jsem tam byla, ale na spaní jsem neměla ani pomyšlení. Celou noc jsem přemýšlela nad tím, že kdybych to Theovi neodkývla, nic z toho by se třeba nestalo.

Služební cesta, na kterou měli táta s Chloe jet, se přesunula na jindy. Já jsem měla v plánu tu zůstat, co jen to půjde. A ihned ráno jsem vyrazila do nemocnice.