Theodor a Já

Chapter 63 ✓

Když jsme doletěli na letiště v Edinburghu, bylo sedm hodin. Theo za tu cestu vytuhnul. Doběhli jsme před halu a nastoupili do taxíku. „Kam to bude? Nemocnice Royal Infirmary. Budeme tam za půl hodiny." Připoutali jsme se a Theo celou dobu klepal nohou. „Miláčku to bude v pohodě. Neboj se, mamka bude v pořádku." Neodpověděl a pořád se koukal z okna. Položila jsem mu ruku na stehno. Když jsme se blížili k nemocnici, tak bylo tři čtvrtě na osm. „Je to 44 liber." Vyndala jsem peněženku a stihla zaplatit dřív než Theo. Vystoupili jsme a rozběhli se ke vchodu. Doběhli jsme k recepci a paní se nás hned zeptala. „Dobrý večer, co si přejete? Dobrý večer, asi před čtyřmi hodinami sem přivezly mou maminku. Jmenuje se Laura Wolfová. Ano, je na pokoji číslo 142, třetí patro, oddělení kardiologie." Poděkovali jsme recepční a doběhli k výtahu. „Theo, klidně běž po schodech. Já si počkám na výtah, jsem strašně udýchaná." Zastavila jsem se a snažila se popadnout dech. „Něco se děje El, je ti špatně? Ne, jen mě bolí nohy. Stejně už jede výtah, pojedu s tebou." Nastoupili jsme a dojeli do třetího patra. Zrychleným krokem jsme došli na oddělení a dál k pokoji 142. Theo potichu zaklepal a za dveřmi se ozvalo dále. Vstoupili jsme a u postele seděl evidentně Theův táta.

„Ahoj tati. Ahoj Theodore. Dobrý večer. Á dobrý, vy musíte být Elisabeth. Ano, to jsem. Moc rád vás poznávám. Já také. Tak co se stalo s mámou tati? Měla mrtvici, před půl hodinou jí přivezli z příjmu. Zatím je v umělém spánku. Podali jí sedativa. Měla ucpanou mozkovou tepnu. Dali jí nějaké léky. Měla by se tak za půl hodiny probudit. Bude v pořádku? Měla by být, ale asi si tu nějakou dobu poleží. Tati, já se o ní tak bál. To já taky Theodore, já taky." Sundala jsem si kabát a ani jsem si neuvědomila, že mám upnuté triko, a že mi je vidět zvětšené bříško. Rychle jsem si na sebe položila ruce a sedla si do dalšího křesla v místnosti. Theo si sednul vedle a chytil mě za ruku. „El, myslím, že bychom to tátovi mohli říct." Uvědomila jsem si, co mu chce říct. „Myslím, že bychom mohli, ale ještě bych s tím chvíli počkala. Dobře, stejně pojedeme k nám. Počkej, jako k vašim? No jasně."

Během půl hodiny jsem zjistila, že Theův taťka je skvělý pán. „A to jste tu loď postavili jako úplně sami? Jo postavili, mě bylo asi patnáct a dostavili jsme jí na mých šestnáctých narozkách. Tak to je skvělý. Jo to je, s tátou mám skvělý vztah. No, i když si mě někdy pěkně štval Theodore, tak s tebou byla pořád sranda. To byla tati a to je i teď. Hele mamka už se probouzí."

„Ahoj Lauro. Ahoj mami." Řekli skoro naráz. „Ahoj kluci. Co se stalo? Měla jsi mrtvici. Musel jsem volat záchranku, vzpomínáš? Skoro, nebo já nevím. Moc si to nepamatuju. To nevadí mami, jak ti je? Bolí mě hlava a jsem strašně unavená. Byla jsi v umělém spánku a dali ti prášky. A támhle je kdo? Dobrý večer Lauro, jsem. To je moje přítelkyně mami. Aha, moc ráda tě poznávám. Já vás také." Zvedla jsem se a došla jsem k posteli. Vykašlala jsem se na to, že mi je vidět bříško a stoupla si vedle Thea.