Theodor a Já

Chapter 91 ✓

Sobota 18. únor – odjezd do Londýna

Tak je to už 11 týdnů, co čekám dva úžasný tvorečky. Nemůžu tomu uvěřit, že jsou dva, skutečně dva. Theodor dneska odjíždí se mnou, budeme tam týden a potom pojedeme asi zpátky do Bradfordu. Za chvíli bude dvanáct, Zoe odjela za babičkou a Lili už včera. Chtěla odsud, co nejdřív vypadnout. Nedivím se jí. Theodor konečně přemluvil Lucase, aby mu něco řekl. Prý, že ho ta holka k sobě přitáhla a políbila, on, že v tom je nevinně. Celkem by to mohlo dávat smysl, ale proč by ho líbala cizí holka? Říkal, že jí nezná. Celý je to nějaký divný. Pořád prostě mám o tom pochyby, že by to udělal. Zoe nechce nic slyšet, pořád prostě tvrdí, že už ho nechce nikdy vidět.

„Theo, můžeme jít? Jasně, jen si vezmu bundu." Obula jsem se a přehodila si kabelku přes rameno. Otevřela jsem dveře a počkala na Thea. Společně jsme sešli schody a nastoupili do auta. Venku pršelo, jak jinak. Theodor ještě hodil věci do kufru a potom si sedl na místo řidiče. Nastartoval a vyjel. Na letišti jsme byli za půl hodiny. Prošli jsme kontrolou a nastoupili do našeho letadla.

„Dobré poledne slečno Timbalendová, pane Wolfe, přeji vám příjemnou cestu." Poděkovali jsme a usadili se. Letadlo vzlétlo do pěti minut. Jakmile jsme se vznesli, pocítila jsem nepříjemný pocit. Zavřela jsem oči a položila si hlavu na Thea. Ten mě políbil na čelo a položil mi svou dlaň na tu mou.

Na letiště v Londýně jsme přistáli okolo půl třetí. Byla jsem unavená, ale hned, jak na mě foukl zimní větřík, jsem se probudila. Na letišti na nás čekal šofér s tátou. Došli jsme za nimi a nastoupili. Táta se celou dobu vyptával, všechno jsem mu řekla, nevím, jestli s tím hodlá něco dělat, ale je to dost možné. Stejně na to nemůžou nijak přijít, ta poloha je prostě nezjistitelná.

„Ahoj Rosie," pozdravila jsem ji ve dveřích. „Ahoj Elisabeth, jak se máš? Celkem dobře, jen jsem trochu unavená. Tak já ti připravím čaj, chceš? Ano, to by si byla moc hodná." Vešli jsme do obýváku a usadili se na pohovku. Sundala jsem si kabát a teplý svetr. Taťka šel něco vyřídit do kanceláře a Chloe byla ve městě na nákupech.

Odešla jsem do svého pokoje a lehla si na postel, Theodor přišel za chvíli. Lehl si vedle mě a položil mi ruku na bříško. Vyhrnula jsem si tričko a podívala se na něj. Pořád jsem tomu nerozuměla, nechápala jsem to, že budu rodičem, prostě mi to nešlo do hlavy. Nevím, jestli jsem chtěla, či ne. Byl to příjemný pocit, vědět to, že v sobě nosím dva nové životy.