Theodor a Já

Chapter 116 ✓

Kyle zaparkoval u parku a my vystoupili, jestli tím „my" myslím „my", tak spíš jen oni, já jsem došoupala na kraj sedačky a snažila se zvednout. Josh mě naštěstí uviděl a pomohl mi vylézt. Myslím, že bych tam zůstala.

Společně s těma třema jsem teda pomalu došla k okraji menšího jezírka a sedla si na rozprostřenou deku. Zoe otevřela košík a na nás se vyvalila vůně zapečených toustů se sýrem. Dále z košíku vyndala jahody, waffle a domácí malinovou limonádu.

„Ňam, už se nemůžu dočkat, až se do toho pustíme. To já taky," řekla jsem a myslím, že mi tekly sliny. „Tak, kdo si dá tu domácí limonádu? Já," řekli jsme skoro naráz. Kyle nám nalil do kelímků a každému podal tácek. Já jsem si vzala toast a k němu ještě cherry rajčátka. Zoe si vzala vafli a naskládala na ní pár plátků jahod. Kluci si vzali taky tousty jako já a k nim salát. Společně jsme jedli a povídali si o trapasech na základce. Kluci jich měli opravdu hodně, ale myslím, že přišel čas na naše překvapení.

„Tak a tady máme pro tebe něco my všichni. Než to otevřeš, tak mi slib, že nezačneš ječet, vedle nás totiž spí v kočárku miminko. Jasně, neboj se, proč bych měla ječet." Odfrkla si a otevřela obálku. Pro jistotu jsem jí zakryla pusu.

„To si beáte svandu!" Odkryla jsem jí pusu, aby se mohla nadechnout. „To ne, panebože. Já tomu nevěřím, je to pravé? Štípněte mě někdo. To si fakt děláte srandu. Lidi pojďte ke mně." Všechny nás objala a políbila papír, který držela v ruce.

Vyrazili jsme do obchodu koupit oblečení na dnešní večer. Nejdříve jsme začali s klukama. U Kyla to bylo jednoduché, bílo triko, černý džíny a bílý tenisky. S Joshem to byl menší oříšek nebo spíše velký ořech. Jelikož je Josh gay a tím je víc „holka", tak mu víc záleží na tom, co si obleče. Nakonec jsme vybrali roztrhané šedé džíny a béžový delší svetr, k tomu kotníkové tenisky, plus nějaký náramky a hodinky. Zoe měla na sobě jednoduché černé džínové kraťasy, černé tričko a bílé airmaxy.

Asi po půl hodině vybírání oblečení, jak pro Joshe, tak Zoe a nakonec mě, jsme vyrazili na letiště. Včera jsem zavolala tátovi, aby nám poslal letadlo, autem by totiž cesta trvala hodinu a půl a my jsme potřebovali být na místě za půl hodiny.

Na letiště jsme dojeli v sedm. Rychlým krokem jsme prošli halou a dále venkem k letadlu. První nastoupila Zoe, za ní Kyle a potom já s Joshem, pomohl mi vylézt ty schody.

„Užijte si cestu, za půl hodiny jsme na místě," informoval nás pilot.

„Tak jak se těšíš Zoe? Pořád tomu nemůžu uvěřit, děkuju ještě jednou moc, jste nejlepší kamarádi na světě."