Theodor a Já

Chapter 71 ✓

Úterý 17. leden – Příjezd táty, pomoc!

Probudila jsem se později než Zoe, docela nezvyklý. Vstala jsem a došla do kuchyně. „Ahoj Zoe. Ahoj Eli, jak je? No nic moc, jsem z toho strašně vynervovaná. To bude v pohodě. Přece to není nic strašnýho, jenom jste na to skočilo moc brzo." Bouchla jsem jí do ramene. „Hele nech toho. Vždyť je to pravda. Já za to ale nemůžu, že zrovna tenhle kondom prostě neplnil svojí funkci." Zasmáli jsme se. „Chceš taky koláč? Dala bych si a máme ještě pomerančový džus? Už není, musíme ho koupit. Oukej. Ale je tu jablečný. Dobře, tak já si ho dám. Nalej mi taky." Došla jsem do špajzu a vyndala ho. Nalila jsem nám a sedla si zpátky. „Táta sem s Chloe přijdou po tom slavnostním otevření. Takže nějak ve čtyři. Dobře, nakoupím něco a musíme tu trochu poklidit. Jasně, ale vůbec se mi do toho nechce. Mě taky ne."

„Musíme vyrazit do školy. Už jdu, jen si vezmu mobil a můžeme jít." Hodina začínala jako vždy v půl devátý. Potom čtyřicet pět minut mučení a patnáctiminutová přestávka. Dneska máme do čtvrt na jednu. Jen čtyři hodiny. Potom jsem za patnáct minut doma a mám tak tři a půl hodiny vymyslet, jak to řeknu tátovi. To mám co dělat.

„Tak jo, co máš první hodinu?" Zeptala jsem se Thea, který se přehraboval ve skřínce a něco očividně hledal. „Myslím, že francouzštinu. Dobře, tak se uvidíme za hoďku." Políbila jsem ho a pádila do učebny. Před učebnou jsem zakopla a letěla směrem k zemi. Ještě jsem se stihla přetočit, abych to nenapálila do dveří. Dopadla jsem tvrdě k zemi a všechny moje učebnice se rozletěly po podlaze. Zvedla jsem se, co nejrychleji a snažila se zakrýt tu trapnou situaci. Začala jsem sbírat moje sešity.

„Nestalo se ti nic? Pomůžu ti." Poohlédla jsem se nahoru a nade mnou stál nějaký kluk. Sehnul se k zemi a začal sbírat moje sešity. „Ne, dobrý jsem v pohodě." Nepoznávala jsem, kdo to je. „Já jsem Kyle a ty? Elisabeth. Ty jsi tu nový? Přistěhoval jsem se nedávno. Aha." Zvednul poslední dva papíry a podal mi je. „Díky moc, jsem strašnej hrom do police. Nemáš zač. Rád jsem tě poznal. Já tebe taky. Máš teď hodinu tady? Jo mám, tak si sedni vedle mě, stejně tu dneska nesedí Leila. Oukej." Vešli jsme do třídy a sedli si do třetí lavice nalevo.

„Tak dobré ráno studenti. Jak vidím, máme tu novou poštolku do hnízda." Učitelka se snažila být asi vtipná. „Vy musíte být Kyle Renger. Ano to jsem. Dnes budeme pracovat s tablety, tak si tam najděte prosím lekci L4, jasné? Jasné." Odpověděli jsme všichni najednou. Vyndali jsme si je a najeli na lekci, kterou nám profesorka zadala.

„Tak Kyle, odkud jsi? Narodil jsem se v Irsku, ale když mi byly tři, tak se naši rozvedli. Zůstal jsem s mámou a přestěhovali jsme se do Walesu. Od tý doby jsme se stěhovali každý dva roky někam jinam, mámě pořád přesouvali práci. No a teď jsem se přestěhoval sem do Bradfordu kvůli škole. Týjo, tak to jsi procestoval celou Británii. To jo no. A ty Elisabeth? Odkud jsi? Já jsem se narodila v Anglii a žiju tu pořád. Táta je vévoda z Tristnu." Zmínila jsem a uvědomila jsem si, že to ho určitě nezajímá. „To je hustý a ty jsi nějaká vévodkyně? Ne, to nejsem." Vyhrkla jsem ze sebe. „Jsem jako ostatní lidi. Žádný titul nemám." Usmál se a pokračoval v práci.

***

Nová postava, co na ní říkáte?