Theodor a Já

Chapter 88 ✓

Dva týdny od poslední prohlídky

Bylo to těžký, ale táta to ví. Nejdřív si myslel, že si dělám srandu. Ale je strašně rád. Už nám začal shánět byt. Zastavila jsem ho, řekla jsem mu, že je na to ještě čas, a že si to zařídíme sami. Trochu protestoval, ale nakonec jsem ho přemluvila. Každopádně se to dozvěděla i celá moje třída. Došlo jim to asi v momentě, když se mi udělalo blbě a běžela jsem na záchod, ano, pozvracela jsem se. Myslím, že to ale byla jenom taková třešnička na dortu, že už o tom věděli nejspíš dýl. Sice nevědí, že to budou dvojčata, ale i tak se to určitě provalí.

Je sobota, hurá! Už se nemůžu dočkat příštího týdne. Máme totiž dva týdny volno, kvůli zkouškám. Asi pojedu do Londýna. Za chvíli jdu domů z práce. Jo, tak ruku už mám bez sádry, takže už můžu zase normálně pracovat.

„Ahoj Zoe," pozdravila jsem jí ve dveřích. „Ahoj, tak už jsi tady. Mohla bych s tebou něco probrat? Jo jasně, jen se převlíknu." Došla jsem do svého pokoje a vzala si tepláky. Hodila jsem na sebe teplou mikinu a došla za Zoe do jejího pokoje. „Tak už jsem tu."

„Já jen, že včera jsme se rozešli s Lucasem." Z oka jí ukápla slza. „Počkej a proč? Já, no viděla jsem ho se líbat s jinou holkou." Objala jsem jí a utřela další příchozí slzy. „A víš to určitě, že to byl Lucas? Nemohl to být někdo jiný? Jsem si jistá, že to byl on, hned jak mě uviděl, tak se od ní odlepil, ale já už byla na cestě k autu. Nevnímala jsem, co říkal, ani jsem to nechtěla slyšet. Nevím, co to bylo za holku. To mě moc mrzí Zoe, určitě se to nějak vyřeší. Určitě to neudělal schválně. A ty si jako myslíš, že je normální líbal se s někým na potkání? To ne, ale je to divný, Lucas takový není. To snad nemyslíš vážně El. Myslela jsem si, že jsi na mojí straně." Vyběhla z pokoje a zavřela se v koupelně.

„Zoe, tak jsem to nemyslela. Ale nedokážu si představit Lucase, že by tě podvedl." Bouchla jsem do dveří a snažila se je otevřít, byly zamčené. „Omlouvám se Zoe, pusť mě dovnitř." Slyšela jsem, jak klaply dveře, zatáhla jsem za kliku a otevřela je. Zoe seděla u vany a z očí se jí hrnuly vodopády slz.

„To bude dobrý, neplakej. Je to debil. Nezaslouží si tě. Máš na mnohem lepší." Snažila jsem se jí už asi po sté utěšit. Nemohla pochopit, proč to udělal, to já taky ne.