Theodor a Já

Chapter 86 ✓

Sobota 11. únor – Prohlídka ve druhém měsíci

Tak a je to tady, druhý měsíc mám za sebou. Od začátku těhotenství jsem přibrala dvě a půl kila, což mi přijde celkem dost. Snažím se jíst zdravě, ale víte to sami, když přijde mlsná, tak žádné hranice neexistují. Ve škole to zatím ví jenom děkan a jinak celá moje rodina, tudíž táta, Chloe, brácha a prarodiče. Za chvíli jdu k doktorce, Theodor tam jde se mnou. Nevím, proč, ale jsem z toho strašně vystresovaná. Pořád mi hlavou lítají otázky typu, „Co když je s tím dítětem něco v nepořádku?". Plus pořád mám ruku v sádře, mají mi to sundat za týden. I když mě v nemocnici kontrolovali, po tom pádu, tak mám stále obavy.

„Theo, už můžeme vyrazit," volala jsem na něj z kuchyně. „Už jdu. Tak a můžeme jet." Vyšli jsme ze dveří a nastoupili do Theova auta. Kolem půl jedný jsme dorazili. Theo ještě zaparkoval auto a potom jsme společně vešli do čekárny. Přišla jsem na řadu hned.

„Dobrý den slečno Timbalendová. Dobrý den, jen jsem si sebou přivedla podporu," usmála jsem se na ní a položila si věci do křesla. „Dobrá, tak pojďte si sem lehnout. Jak se vám daří? Nevolnosti a tak dále, jsou? No ano, tak dvakrát do týdne se mi po ránu zvedne žaludek, ale jinak ne. Dobře, tak to je v pořádku, dnes vám uděláme odběry krve a také ultrazvuk. Dále dostanete pár brožurek, ve kterých najdete vše potřebné."

„Tak rozbory krve pošleme do laboratoře, jsou určené hlavně k tomu, jestli je plod v pořádku. Teď uděláme ultrazvuk." Vyhrnula jsem si tričko a doktorka mi prohmatala břicho. Poté vzala gel a natřela ho na břicho a sondou po něm začala přejíždět. Po chvíli se na obrazovce objevilo video. „Vše vypadá dobře. Tady, to je ono a." Doktorka zůstala koukat jako opařená a přiblížila si obraz více k sobě. Chvíli ho zkoumala a poté se na nás obrátila s širokým úsměvem.

***

Vím, že teď nepíšu moc dlouhý kapitoly, ale nemám moc čas. Tak díky za pochopení :)