Theodor a Já

Chapter 115 ✓

Došli jsme do kavárny. U okna seděl Josh s Kylem, nenápadně jsem na ně kývla, ať řeknou číšníkovi o ten dort. Se Zoe jsme si sedli na druhou stranu kavárny.

„Tak co si dáš El? No, zatím nic. Co ty? Asi to." Nestihla to dopovědět, protože se u našeho stolu objevil Kyle, Josh a ten číšník s dortem. Začali jsme zpívat narozeninovou písničku a potom se k nám připojili další lidé z kavárny. Zoe se štěstím rozbrečela. Objala jsem jí a popřála jí všechno nejlepší.

Číšník položil na stůl jednoduchý dort s jedlými květinami na vrchu. Sám popřál Zoe a zmizel za pultem. Kluci si sedli vedle nás a podali nám naše oblíbené milkshaky.

„Děkuju vám moc, jste skvělí. Nemáš zač Zoe, ty by sis oslavu neudělala, tak jsme museli my. A to zdaleka není všechno," ozval se Kyle. „Ještě nás čeká piknik v parku a večer jedno malé, velké překvapení." Zoe se usmála a Kyla objala.

Podala jsem Zoe svůj dárek a čekala na její výraz ve tváři, až ho otevře. Hned, jak rozbalila menší krabičku, vykřikla, doufám, že radostí. „To si děláš srandu Elisabeth, to si neudělala. To ne. Ale jo. Ty jsou nádherný, děkuju moc Elisabeth. Tak krásný náušnice jsem ještě nikdy neviděla." Vytáhla je a nandala si je. Moc jí slušeli, podala jsem jí zrcátko, aby se podívala. „Jsou fakt krásný, děkuju moc Elisabeth. Nemáš vůbec za co."

Abychom si to vyjasnili, chtěla jsem Zoe uspořádat večírek, nebo aspoň nějakou větší oslavu. Rázně to odmítala, snažila se mi to vymluvit, ale nechtěla o tom ani slyšet. Já jsem měla ples druhý den po narozeninách, jela jsem do Londýna, jako je zvykem každý rok. Taky o to dvakrát nestojím, ale je to slušnost, pořádat ples. Podle mě tam, ale lidi chodí jen kvůli jídlu, toho je vždycky dost. No co, pro Zoe ale stejně my tři máme překvapení, který si bude pamatovat napořád.

„Tak Zoe, krájíš dort. Dobře." Vzala nůž a pomalu ho zařízla dovnitř dortu, ukrojila každému kousek a položila ho na talířek. Sobě dala jako poslední. Podala nám malé vidličky a sedla si.

„Ten byl výborný," konstatovala jsem ještě s plnou pusou. Josh se ke mně přidal. „Jo, byl fakt výbornej." Zoe se usmála a snědla poslední kousek dortu.

„Tak a teď náš čeká piknik v parku. Jupí, tak můžeme vyrazit. No jo, ale co s tím dortem? Neboj, ten nám tu dají do lednice a po pikniku si pro něj přijedeme. Dobře, tak jdeme? Jdeme," odpověděli jsme sborově.

Bylo krásně, dojeli jsme k jednomu známému a ten nám předal připravený piknikový koš. Josh mu dal pár bankovek a my mohli vyrazit do parku. Kyle si vystřídal řízení s Joshem a dovezl nás na místo určení.