Theodor a Já

Chapter 121 ✓

Nechtěla jsem tomu uvěřit.

„Tak to mi vysvětli." Theo se opřel o sedadlo a začal.

„No jak mě přepravili do nemocnice, tak mě odvezli na tu operaci, kvůli tý hlavě. Když jsem se probudil na pokoji, tak jsem špatně viděl. Říkal jsem si, že se to hned spraví, že je to jen, to, že jsem ty oči tak dlouho neotevřel. Druhý den to bylo ale stejný a možná i horší. Řekl jsem to doktorovi a ten mi prohlídl oči. Sdělil mi, že to bude potřebovat vyšetření, že je dost možné, že jsem ty oči poranil kvůli tomu rychlému záblesku od plamene. Podstoupil jsem několik prohlídek, až mi nakonec řekli, že mám astigmatismus. Což znamená, že mám zhoršenou ostrost při vidění. Doktor mi řekl, že budu muset nosit brýle nebo čočky. Rozhodl jsem se pro brýle, čočky budu mít jen na sport."

Nevěděla jsem, co na to říct.

„Aha," začala jsem. „To ty brýle budeš mít napořád? Podle toho, jak se to bude zlepšovat, či zhoršovat. Pokud bych se rozhodl brýle nenosit, můžu na operaci, která by to měla spravit."

V očích se mu zableskly slzy. „Je mi to strašně líto Theo, moc se omlouvám. Nemáš se za co omlouvat. Hold se s tím budu muset naučit žít."

Doletěli jsme na letiště v Londýně. Bylo něco kolem páté. Vystoupili jsme z letadla a prošli odbavovací halou. Před ní na nás už čekal šofér v nablýskaném mercedesu. Josh otevřel dveře Zoe a Theo zase mě. Nasedli jsme si a vyrazili do paláce. Zítřejší obřad měl začít ve tři hodiny odpoledne.

Zastavili jsme před bránou našeho paláce. Všude už probíhali přípravy na zítřejší svatební hostinu. Samotný obřad bude v Buckinghamském paláci a slavnost bude probíhat tady u nás. Hostina bude vevnitř v sále a dále se přesuneme ven, kde bude raut.

Brána se otevřela a my vjeli dovnitř. Po celé délce cesty se zdobili stromy bílými mašlemi a stuhami. Bylo to jako v pohádce. Dorazili jsme před palác. Vystoupili jsme a řidič zaparkoval auto do podzemních garáží. Ve dveřích nás přivítala Chloe. Jak bylo vidět, byla dost nervózní.

„Ahoj Chloe," pozdravili jsme jí sborově. „Ahoj," řekla rozklepaným hlasem. Objala jsem jí a pošeptala jí do ucha. „Hlavně v klidu, všechno bude skvělý." Odstoupila jsem od ní a ona nás pustila všechny dovnitř.

Vevnitř to vypadalo snad ještě krásněji než venku. Všude byly bílé a růžové květiny a z kuchyně voněla příjemná vůně. Odvedla jsem Zoe a Joshe do jejich dosavadního pokoje. Oni by odtud měli odjíždět za týden. Já tu zůstanu, než se narodí dvojčata. Potom pojedeme s Theem zpátky do Bradfordu a tentokrát už do našeho nového domu.