Theodor a Já

Chapter 30 ✓

„Eli?" Koukala jsem na ní, jak na svatý obrázek. Vzala mi z ruky test. „Elisabeth, ty, ty, ty jsi těhotná." Sedla jsem si na zem a rozbrečela se. Soph se ke mně sehnula a objala mě. „Proč brečíš prosím tě? Vždyť je to skvělý." Promnula jsem si oči a podívala se na ní. „Jak to mám říct Theovi? Co když to dítě nebude chtít. Co když." Soph mě zastavila. „Určitě ho bude chtít, proč by nechtěl, vždyť tě miluje." Zvedla jsem se a šla k oknu, podívala jsem se ven a potom se otočila na Soph. „Já budu mít dítě," řekla jsem a objala jí. Zůstala jsem tady s ní ještě půl hodiny a pak jsme šli na večeři. Theovi to ještě říkat nebudu, nejsem na to připravená. A Sophie mi taky slíbila, že to nikomu neřekne.

„Theo už si jdu lehnout. Dobře, já jdu taky, jsem dneska fakt unavenej." Nečekala jsem, než se zvedne a zamířila do pokoje. Na schodech mě chytil za ruku. „Něco se děje? Ne, všechno je v pořádku." Cítila jsem, jak se začínám potit. Vešla jsem do pokoje a došla se osprchovat. Potom jsem zalezla do postele a počkala, než přijde Theo. „Miláčku, fakt se nic nestalo? Ne, vážně, fakt se nic nestalo." Dala jsem mu pusu a zhasla lampičku. Celou noc jsem přemýšlela, jak mu to říct. A hlavně ten fakt, že ve mně momentálně roste malinkatý tvor, jsem pořád nemohla vstřebat.

Probudila jsem se kolem jedenáctý. Najednou jsem si vzpomněla, že dnes Soph odjíždí. Vší snahou jsem vylezla z postele a hodila rychlou sprchu. Došla jsem dolů a nandala si pozdní snídani. Ještě jsem stihla Soph, která už byla připravená jet na letiště. Objala jsem jí a ona mi pošeptala do ucha. „Eli, řekni mu to, až budeš připravená, neuspěchej to." Dala jsem jí pusu a zavřela za ní a Rodgerem dveře. „Theo, musím dneska někam dojet. Budu zpátky asi za hodinu. Mám jet s tebou? Ne, to je dobrý, pojedu sama." Theo se na mě nechápavě podíval, ale já se snažila uhnout pohledem. Došla jsem se oblíknout a vyrazila svým autem. U gynekoložky jsem byla za půl hodiny.

„Dobrý den doktorko Deanová. Dobrý slečno Timbalendová. Tak se na to podíváme." Svlékla jsem se do spodního prádla. Doktorka mě zkontrolovala a potom mi odebrala krev. Doopravdy mi potvrdila, že čekám dítě. „Tak slečno Timbalendová, za týden zase přijďte. Dobře, neshledanou. Nashle." Vyšla jsem z ordinace a vlezla do auta. Sedla jsem si a než jsem nastartovala, napsala jsem Sophie. „Teď jsem byla u doktorky a ta mi řekla, že doopravdy čekám dítě." Do minuty mi přišla sms zpátky. „To je skvělý, dávej na sebe pozor a na to mimčo taky. <3"

Nastartovala jsem a vyjela. Cestou mi zavolal Theo. „Ahoj broučku, už jedeš domů? Jo, už jsem na cestě, jsem tak za dvacet minut doma. Jasně a kde jsi byla? U doktorky," odpověděla jsem mu. „A u který? Tobě se něco stalo s tou rukou? Ne," odpověděla jsem rychle. A kde teda? Ty jsi zvědavej. U zubaře," zalhala jsem. „Oukej, už se tě nemůžu dočkat. Já tebe taky," položila jsem telefon. Tak to bylo teda o fous. Budu mu to muset říct, bude mu divný, že další čtvrtek někam jdu a on zase nebude vědět kam. Pořád tomu nevěřím, já budu mít dítě.

Zabočila jsem a už jsem byla skoro u brány paláce. Hned, jak jsem u nich byla, zazvonila jsem a dveře se otevřely. Zajela jsem do garáže a zaparkovala. Vyšla jsem schody, které vedly do domu, a zula se v aule. „Theo, už jsem tady. Tak co, měla si nějaký kaz?" Zeptal se. Jaký kaz?" V duchu mi proběhlo to, že jsem nebyla u zubaře. Rychle jsem se vzpamatovala. „No, ne, žádný kaz. Já se ptal ze srandy. Jo, no, jo jasně." Sundala jsem si bundu a dala jí na věšák. „Rodger už je zpátky? Jo, už přijel. A Sophie je už v letadle? Myslím, že jo. Bude doma tak za tři hodiny. Dobře, já jí potom zavolám." Došla jsem do obýváku a sedla si na pohovku. Zapnula jsem televizi a opřela se.

„El? Ano? Chci se zeptat, kdy pojedeme do těch Alp. V pondělí druhýho. Jasně a ve čtvrtek se teda vrátíme? Nejspíš jo, jede s námi Rodger i Sophie. Tak to je skvělý, aspoň nebude nuda. To jako chceš říct, že se mnou není sranda?" Zeptala jsem se vyčítavě. „To neříkám miláčku, ale aspoň tam nebudeme sami. A tobě by to vadilo?" Podívala jsem se na něj a udělala rošťácký úsměv. Když teď tak o tom přemýšlím." Bouchla jsem ho do ramena. „Nech toho, ty jeden." Přitáhla jsem si ho k sobě a dala mu pusu. Chytil mě kolem pasu a oplatil mi to. Ve dveřích se objevil táta. Rychle jsem se odtáhla a dělala jako, že nic. „Elisabeth, nemusíš přede mnou dělat, že s Theodorem nic nemáš." Podívala jsem se na něj a pohledem mu určila cestu, která rozhodně nevedla do obýváku. „Vždyť já už jdu." Zavřel dveře a šel pryč.

„Pojďte se najíst, už je večeře." S Theem jsem opustila obývák a šla do jídelny. „Tati? Soph přijede asi dva dny po vánocích. Bude tu s námi na Silvestr. Dobře, ona není na nový rok s rodinou? Ne, její rodiče jedou lyžovat a ona to neumí, ale přemluvila jsem jí a jede s námi a s Rodgerem do Alp. Rodger slíbil, že jí to naučí. „Tak to je od tebe hezké Rodgere. Myslím, že se to naučí hned. Taky myslím Thomasi."

Když jsme dojedli, došla jsem se osprchovat a vlezla si do postele. Dala jsem pusu Theovi a usnula.