Theodor a Já

Chapter 120 ✓

Sobota 29. červenec – Prohlídka v osmém měsíci

Tak a je to tady 32. měsíc. Nechápu to, už ty dva mrňousy nosím osm měsíců. Břicho mám velké, ale ne, tak jak jsem si myslela u dvojčat. Theodor jde se mnou dnes na tu prohlídku, poslední v Bradfordu, pak už budu bydlet ten měsíc v Londýně. Takže dneska, nejen, že balím věci k tátovi, tak i věci pro miminka do porodnice. Ten měsíc budeme s Theem bydlet u něj. Potom se vrátíme do Bradfordu, už rovnou s těma dvěma a do nového domu.

Zítra je tátova svatba, takže ještě dneska musíme s Theem jet vybrat svatební dar. Asi jim koupíme wellness poukaz. Nic jiného mě totiž nenapadá. Za chvíli bude oběd, takže vyrážíme na tu prohlídku. Už se nemůžu dočkat zítřka, táta je tak šťastný, moc mu to přeju. Chloe mi sice nikdy maminku nenahradí, ale tátovi zaplní to prázdné místo v srdci a za to jsem moc ráda.

„Broučku jdeme? Jasně, máš všechno? Mám, pro ty kufry se zastavíme, až pojedeme od doktorky. Dobře, tak můžeme vyrazit." Zamknula jsem dveře a napsala Zoe, ať je do jedný doma i s Joshem, ať můžeme naložit jak jejich věci, tak i je. Zoe a Josh letí na tu svatbu s námi.

Dorazili jsme k doktorce. V čekárně při našem neštěstí byly další tři dívky, ženy. Sedla jsem si na lavičku a chytila Thea za ruku. Podívala jsem se mu do očí a uvědomila jsem si, že on je ten, kterého miluju a s kterým chci žít.

Na řadu jsme přišli asi po půl hodině, to už bylo půl jedný. Na letišti jsme měli být ve dvě, takže už jsem fakt potřebovala, aby mě doktorka vzala. Prohlídka probíhala jako obvykle. Zvážili mě, změřili obvod bříška a udělali ultrazvuk. Dále jsme ještě řešili nějaké podrobnosti ohledně posledního týdne a porodu.

S Theem jsme konečně vypadli od doktorky. Zajeli jsme k nám pro věci a naložili Zoe s Joshem. Potom už jenom cesta na letiště a hurá do Londýna. Do haly jsme dojeli těsně před druhou. Rychle jsme prošli kontrolou a venkem k letadlu.

Pozdravila jsem s pilotem, ten nám popřál hezkou cestu a my si nasedli. Se Zoe jsme ještě probírali poslední detaily na šatech, které si vezmeme. Obě budeme mít dlouhé světle růžové šaty s odhalenými rameny, jdeme Chloe za družičky. Rodger a Theodor jdou za družby tátovi.

„Theo podáš mi prosím mobil? Jasně a kde je? No před tebou na stole. Kde? Tady Theo," natáhla jsem se pro něj a zamávala mu s ním před obličejem. „Promiň, neviděl jsem ho." Mobil měl mramorový obal, stejně jako ten stůl povrch. Nijak jsem to neřešila do té doby, než šel Theo na toaletu a narazil do zdi.

„Jsi v pohodě? Asi jo, co by mělo být. Narazil jsi do zdi. Nějak jsem jí nezaregistroval." Nadzvedla jsem obočí a pokračovala. „Sedni si a řekni mi, kolik vidíš prstů." Ukázala jsem dva. „No, tři?" Zeptal se nejistě. „Ne, Theo, dva. Že si děláš srandu? Ne, nedělám, brýle si mám vyzvednout zítra."