Theodor a Já

Chapter 122 ✓

Neděle 30. červenec – Tátova svatba

Probudila jsem se do slunného rána. Bylo devět hodin. Theo ještě spal. Opatrně jsem vylezla z postele a došla do koupelny. Jako první věc, kterou jsem vykonávala každé ráno, bylo dojít si na malou. Poslední dobou, jsem chodila každou půlhodinu.

Dneska se táta žení. Nemůžu tomu uvěřit. Mám ho hrozně ráda a myslím si, že udělal dobře. Chloe je skvělá ženská, vždycky jí budu brát jako kamarádku, nijak víc, nijak míň.

Oblékla jsem se do tepláků a volného trika a vyrazila jsem na snídani. U stolu už seděl táta a četl si ranní noviny. Pozdravila jsem a objala ho. Usmál se a napil se kávy.

„Tak Elisabeth, jak se ti daří? Řeknu ti to takhle, už se nemůžu dočkat, až budou venku." Zasmál se a pokračoval. „A kdy přesně máš mít datum porodu? 29. srpen. Dobře, takže tady zůstaneš po něm tak týden? Asi tak. Ještě nevím přesně, ale můžu rodit dřív i později. Můžu?" Odhrnula jsem si župan a nadzvedla tričko. Taťka mi na něj položil ruku a pohladil ho. „Oni kopou. Už to tak bude. Poslední dny je to pořád častější."

Do jídelny dorazila Theo a v těsném závěsu za ním Zoe s Joshem. Ospale pozdravili a sedli si vedle mě. Chloe přišla jako poslední, měla na tváři krásný úsměv a v ruce nesla nějaké desky. Položila je na stůl a sedla si.

„Po obědě sem přijde vizážistka, kadeřnice a všechny nás připraví. Obřad začne přesně ve tři, v paláci musíme být všichni už půl hodinu před ním. Na svatbu by měla podle mých informací dorazit i královna, takže, snad všichni víme, jak se chovat." Ukončila svůj monolog a poněkud vyčerpaně se napila čaje. Bylo na ní vidět, že je strašně nervózní, snažila se to překrýt úsměvem, ale chvění rukou zakrýt nešlo.

Po snídani jsem se šla osprchovat. Theodor šel po mně. Rychle jsem si usušila vlasy a smotala si je do drdolu, stejně mi za chvíli budou dělat účes.

Bylo kolem jedenácté a tak jsem se šla naobědvat. V jídelně už byli všichni, takže jsem nepřišla ani moc brzo. K obědu jsme měli kuřecí steak s celerovo bramborovým pyré. Tak dlouho jsem si už nepochutnala. Hned po obědě, přišli lidi, kteří nás měli připravit.

Předpokládala jsem, že přijde jedna, maximálně dvě kadeřnice a vizážistky. To jsem se spletla. Přišel celý tým. Nejvíce lidí šlo za Chloe a tátou.

K nám přišla vysoká blondýnka a s ní asi stejně vysoký kluk, už podle vzhledu to byl gay. Joshovi se hned zalíbil. Sedla jsem si před zrcadlo a nechala se zkrášlovat. Ten kluk, jak jsem později zjistila, se jmenoval Goerge, mi upravil vlasy. Udělal mi copánek a spletl ho do takového drdolu. Pod ním nechal rozpuštěný zbytek mých vlasů. Ta blondýnka mě nalíčila. Jemně mi zvýraznila oči a nanesla sametově růžovou rtěnku. Zoe udělali vlasy stejně a rty jí vyzvedli rudě červenou. Kluky, mého bratra Thea a Joshe, těm jen upravili vlasy.

Kolem půl druhé nás začali oblékat do šatů. První připravili Zoe. Potom mě. To byl trošku problém. Než jsem se nasoukala do šatů, tak uběhlo patnáct minut. Konečně mi zapnuli zip a zavázali jemnou mašli na zádech. Na poslední chvíli dorazila i Soph. Ta měla krátké béžové šaty s dlouhými krajkovými rukávy. Nakonec upravili kluky.

Deset minut před půl třetí přijela černá limuzína a odvezla kluky. Potom přijela další. Ta odvezla mě, Zoe, Soph a Chloe. Chloe měla opravdu nádherné šaty. Do jednoho z několika sálů Buckinghamského paláce jsme dorazili pět minut po půl. S Chloe jsme vyšli do prvního patra do její šatny, kde jí ještě její vizážistka upravila. Nikdo samozřejmě kromě nás tří nevěstu neviděl ve svatebních šatech. Nechali jsme tam Chloe s její nejlepší kamarádkou, která dorazila těsně po nás, a šli jsme se připravit do sálu. Soph měla své místo ve druhé řadě, tam si šla sednout. Já se Zoe jsme se ještě rychle upravili, než přišla Chloe.

Sál už byl téměř zaplněný. Byly dvě minuty před třetí. Chloe už stála připravená v rámě svého otce. A my před ní. Táta šel se svojí maminkou, mou babičkou na své místo minutu před námi, ale z jiného vchodu. Přes dveře byla konečně slyšet hudba. To byl náš čas.

Služební nám otevřeli obrovské zdobené dveře a my se Zoe vyšli. Házeli jsme okvětní lístky růže a za námi šla Chloe. Pomalu jsme došli až k oltáři, tam jsem objala tátu a společně se Zoe jsem si sedla do první řady. Kde mimochodem po straně seděla i královna Elisabeth II s Princem Philiphem. Otec Chloe jí políbil na tvář a sedl si na druhou stranu vedle své manželky.

Teď přišel na řadu kněz.

„Thomasi Timbalende z Tristnu, berete si Chloe Anne Morsovou, za svou právoplatnou manželku?"

„Ano, beru."

„Slibujete před Bohem, že jí budete věrným manželem a že jí nikdy neopustíte ani v štěstí ani v neštěstí, ani v zdraví ani v chudobě a že jí budete milovat a ctít po zbytek všech dní vašeho života?"

„Slibuji."

„Chloe Anne Morsová, berete si Thomase Timbalenda z Tristnu za svého manžela?"

„Ano, beru."

„Slibujete před Bohem, že mu budete věrnou manželkou a že ho nikdy neopustíte ani v štěstí ani v neštěstí, ani v zdraví ani v chudobě a že ho budete milovat a ctít po zbytek všech dní vašeho života?"

„Slibuji."

„Prohlašuji váš sňatek za právoplatně uzavřený. Můžete si vyměnit prstýnky."

Ani jsem nedýchala, v sále bylo naprosté ticho. Táta vzal krásný zlatý prstýnek z polštářku a jemně ho nasadil Chloe na prsteníček levé ruky. Chloe udělala to samé. Táta přehodil závoj, který měla Chloe celou dobu přes obličej, a políbil jí.

Sálem se rozprostřel hlasitý potlesk. Fotografové, kterých bylo v sále opravdu mnoho, začali pořizovat fotky o sto šest.

Pomalu jsme se zvedli a počkali, až bude Chloe s tátou určitou vzdálenost od nás. Potom jsme se zařadili za ně. Proházeli jsme dlouhou uličkou. Všichni tleskali a házeli rýži. Teprve před vchodem sálu začalo být opravdu hlučno. Vyšli jsme ven. Všude byli fotografové a lidé nadšeně tleskali.

Začala odjíždět většina hostů a ti mířili na hostinu do našeho paláce. Mezi posledními nasedla nevěsta s ženichem do bílé limuzíny a odjeli do našeho paláce.

Pár fotografů nás ještě vyzvalo, jestli si může vyfotit nás šest. Mě, Thea, Zoe, Joshe, Rodgera a Soph. Stoupli jsme si před ně a zapózovali. Potom nás vyfotili jako páry a my konečně nasedli do mercedesu.

Během půl hodiny jsme byli v paláci. Před palácem bylo na provizorních místech zaparkováno přes třicet vozů nejrůznějších drahých značek. Vystoupili jsme a prošli palácem, na druhou stranu do našeho sálu. Zde už sedělo pár hostů a také ve středu nevěsta s ženichem. Sál se zaplnil do pěti minut celý. Číšníci začali přinášet na stůl jídlo. Ještě před tím, než jsme se do něho pustili. Pronesl táta přípitek. Všichni zatleskali a poté jsme začali jíst.

Když všichni hosté včetně nás dojedli, tak bylo něco před pátou hodinou. Pár lidí se muselo rozloučit, kvůli svým důvodům. Zbytek se přesunul ven, kde už byl nachystaný raut a stolky pro lidi, kteří budou stát a povídat si. Chloe se šla převléknout do společenských šatů a já s holkama taky do něčeho pohodlnějšího. Vše už jsme měli připravené v pokojích. Vzala jsem si upnuté bílé šaty s dlouhým rukávem a k tomu černé vzorované sandále, na podpatky jsem neměla ani pomyšlení.

Sešli jsme dolů a potom prošli francouzským oknem v obýváku. Na zahradě už hrála kapela a všichni se dobře bavili. Bazén byl poset jemnými kvítky bílých růží a koně připravené na vyjížďky měli do hřív spletené bílé stuhy.

Všechno bylo perfektní.