Theodor a Já

Chapter 90 ✓

Nechtělo se mi sice vstávat, ale musela jsem. Bylo půl osmé, nechtíc jsem vylezla z postele a došla do kuchyně. Zoe už seděla u stolu a pila čaj. Přisedla jsem si k ní a nalila si taky. Chvíli jsme tam jen mlčky seděli, potom jsem prolomila ticho. „Zoe, půjdeš dneska na ten zápas, prý je to od půl páté v tělocvičně. Asi ne, musím si dodělat nějaký věci a hlavně, no ty víš." Jen jsem kývla a ukousla si toustu.

Oblékla jsem se, vzala jsem teplou bundu, přece jenom bylo venku něco kolem tří stupňů. Nazula jsem si kozačky a hodila si kabelku přes rameno. Se Zoe jsme vyrazili ze dveří a namířili si to k autu. Nechtělo se nám jít pěšky. Nastartovala jsem a během pěti minut jsme byli u školy. Zaparkovala jsem a vydala se ke vchodu školy.

Vzala jsem si věci ze skříňky a počkala na Zoe. Než stihla zamknout skříňku, objevil se u ní Lucas. Jak bylo vidět na jejím pohledu, nehodlala s ním prohodit ani slovo. Jen kolem něj prošla a zastavila se u mě. „Můžeme jít?" Jen jsem kývla a vydali jsme se davem studentů do třídy. „Zoe, nechceš si ho přece jenom vyslechnout, myslím, že ti k tomu chce něco říct. Hele, mě je jedno, co mi chce říct, je to děvkař a debil zároveň, nechci od něj nic slyšet." Zvedla jsem ruce na obranu a zašla s ní do třídy. Sedli jsme si do poslední lavice. Ani já, ani ona jsme neměli chuť, na to něco dělat, naštěstí jsme měli první hodinu supla, takže nás nechala učitelka být.

Druhou hodinu už to bylo poněkud horší, psali jsme písemku, nevěděla jsem o ní, tak jsem tam napsala, co jsem si pamatovala. Nakonec to nebylo až zas tak strašný, dostala jsem z ní B+. Třetí hodinu jsme měli volno, zašla jsem si do knihovny a vypůjčila si knížku na angličtinu. Chvíli jsem si z ní četla, ale potom mě to přestalo bavit, tak jsem se odebrala do klubovny. Lehla jsem si tam na pohovku a pustila si písničky. Nevím, jestli jsem usnula, ale asi jo, probudil mě otravný zvonek na konec třetí hodiny. Sebrala jsem si věci a šla za Theodorem, měli jsme francouzštinu.

„Ahoj lásko," políbil mě u skříněk. Polibek jsem mu oplatila a chytla ho za ruku. „Tak co, jak ti je? Celkem dobře, jsem jen unavená. Tak nechceš jít domů, myslím, že to nějak okecáme. Ne, to je v pohodě. Už máme stejně jenom dvě hodiny. Tak dobře. Mluvil si s Lucasem? No, jak se to vezme, prohodili jsme pár slov u snídaně a to bylo všechno." Povzdychla jsem si. „A on ti nic neřekl? Ne, naprosto nic. Musíme zjistit, proč se to stalo. Fakt tomu moc nevěřím, proč by to Lucas dělal? Jo, to mě taky vrtá hlavou."

***

Tak a je tu 90. díl, wau, nechápu to, že jsem došla až sem. Všem děkuju za podporu.

PS: Jelikož jak asi víte, tak těhotenství trvá 9 měsíců, tak to tady nebudu rozepisovat každým dnem, to by ten příběh měl 300 dílů a na to bych fakt nervy neměla. Takže budu přeskakovat třeba po týdnech, dvou i měsících. Jen aby jste nebyli nějak naštvaní, bylo by to skoro o ničem. Díky za pochopení :)