„Dobrý den, jsem strážník Edward Petterson. Potřebuji s vámi mluvit." Trošku zaraženě jsem mu ukázala, ať si sedne vedle do křesla. „Co se stalo pane Pettersone?" Strážník si odkašlal a začal. „U vašeho bytu jsme našli kousek utržené látky, nechtěli jsme tomu moc věnovat pozornost, ale ten kus látky zaváněl po určité tekutině. Obávám se, že vás někdo přiotrávil." Koukala jsem na něj a nevěděla, co říct. „Jak jste o tom vůbec dozvěděli? Slečna Zoe Hedonsová tento kousek našla, když jste omdlela, přišlo jí, že je na něm něco špatně a navíc byly na chodbě otisky od bot, které vedly přímo od vás. Nechci vás nějak děsit, ale je možné, že vám to udělal někdo úmyslně." V tu chvíli jsem se zhroutila na postel. Theodor ke mně ihned přiběhnul a pomohl mi se posadit. „Potřebuji vědět, jestli jste si v poslední době nevšimla něčeho neobvyklého, například, jestli vás někdo nesledoval domů. Včera večer jel někdo za mnou, když jsem jela z práce, zabočil až kousek od mého domu. Dobrá a ještě něco?" Theodor mě šťouchl do boku. „Ano," polkla jsem. „Přišli mi výhružné sms."
Strážník zůstal ještě patnáct minut a potom odešel i s mým mobilem. Lehla jsem do postele a začala jsem brečet, nevěděla jsem, co se stalo. Theo mě začal hladit po zádech. „To bude dobré, nic se ti nestane a jemu," ukázal na moje bříško. „Jemu taky ne. Miluju tě a budu navždy. Toho hajzla najdou a zavřou a já mu ještě před tím rozbiju držku. Už tě nikdy nenechám samotnou, do práce tě budu vozit já a." Zastavila jsem ho a políbila ho. „Já tě taky miluju Theo." Položila jsem mu ruku jemně na jeho a on mi na ní kreslil srdíčka.
Odpoledne přijel táta, všechno jsem mu řekla, nemělo cenu mu to zatajovat. Řekl mi, že mi opatří bodyguarda, odmítla jsem. Nesouhlasil se mnou, ale nakonec svolil. Zůstal do večera a potom jel do hotelu, měl by tu zůstat do středy, v ten den by mě měli pustit. Už jsem volala do práce, pověděla jsem jim, co se mi stalo. Jackie mi řekla, že, ať jsem hlavně v pohodě a že nemusím o víkendu chodit. Stejně bych jim tam byla prd platná s tou rukou. K večeru ještě přišla Zoe s Lucasem. Zoe mi řekla, všechno, co se stalo, když mě našla. Ten, kdo mi to udělal, prý nic neukradl. Zoe prohlédla celý byt, nic se neztratilo. Theodor odešel kolem devátý, naštěstí jsem ho dneska přemluvila, aby šel na trénink, akorát by měl problém, kdyby tam nebyl. Strážník Petterson mi odpoledne přišel vrátit mobil. Jen si ověřili ty sms. Dále začali vyšetřovat ten kus látky. Prý na něm našli nějakou uspávací látku, nevím, co to přesně bylo. Ještě jsem si stihla změnit číslo na mobil. Podrobně jsem si projela všechny kontakty a nový číslo poslala jen těm, který doopravdy znám a vím, o koho jde. Celý den jsem prakticky nic nedělala, jen ležela v posteli a zkoukla jsem tři filmy. Theodor mi přinesl notebook a nějakou knížku. Zítra se za mnou staví hned po škole a přinese mi nějaký materiály k učení ze školy.
Musím přijít na to, KDO to je.
***
Tak už mi chybí opravit pár kapitol, myslím, že do konce týdne to budu mít hotový. A jen, že jsem nepřidala žádnou kapitolu tenhle týden, tak tady máte aspoň jednu. :)
ČTEŠ
Theodor a Já
RomantizmDnes už je to půl roku od mého prvního setkání s Theodorem Wolfem. Theodor je kamarád mého bratra Rodgera. Oni dva se znají už od střední, já ho poznala až na universitě v Bradfordu. Je o půl roku starší než já. Je to vysoký hnědovlasý kluk s oříško...