Theodor a Já

Chapter 50 ✓

Když jsme dorazili domů, tak už bylo něco kolem čtvrtý. Před večeří jsem ještě zavolala Theovi, byl na letišti a čekal na taxík domů. Sedla jsem si na postel a podívala se před sebe. Přece to budou už tři týdny, co jsem těhotná. Teda až pozítří, ale stejně. To odjíždím do Bradfordu. Musím se zítra domluvit s doktorku, jak to budu dělat, až budu ve škole. V Bradfordu je nějaká doktorka, takže budu chodit nejspíš tam. Tátovi to musím říct, co nejdřív. Tak za měsíc už budu mít bříško, takže to jen tak neschovám. Theo mi slíbil, že mu to řekneme spolu, ale jak, když se s ním teď už neuvidí, nejdřív tak za čtvrt roku. Musím to nějak vymyslet. Pořád mám nějaké pochyby o tom, že bude nešťastný. Ale co, vždyť už s tím nic neudělá. Nebudu to řešit, jdu se najíst a potom si půjdu lehnout.

„Elisabeth, tak jaké to bylo? Měli jste pěkné počasí? Jo, bylo tam nádherně, svítilo sluníčko a přes noc napadával sníh. Tak to je hezké. A když jste jeli tam, tak kdo řídil? Střídal se Rodger s Theodorem." Spolkla jsem kousek jídla a taťka se ptal dál. „Theodor je tedy ve Skotsku? Hmm, je. Pojede rovnou do Bradfordu. A Sophie jela rovnou za rodiči? Jo jela. Rodger mi přišel nějaký smutný, nestalo se mezi nimi něco? Ne, jen Soph odjíždí za týden do Ameriky a bude tam až do konce roku, má tam možnost studovat. Aha, to je skvělé, ale Rodgera to asi dost sebralo, že? Celkem jo, celou cestu se mnou nepromluvil. Ale on se z toho vzpamatuje. Určitě něco vymyslí, aby se mohli vídat."

Do postele jsem zalezla v osm a byla jsem totálně vyřízená. Usnula jsem hned, ale v noci jsem se asi třikrát probudila. Musela jsem si jít vzít prášek na spaní. Pustila jsem si písničky a po chvíli jsem usnula. Ráno jsem se probudila v devět a šla se nasnídat. Rodger strávil celé dopoledne ve svém pokoji, přišel si akorát pro oběd a potom už jsem ho taky neviděla. Já si zajela za doktorkou a domluvila se s ní, že budu chodit k té do Bradfordu a jednou za dva měsíce budu dojíždět do Londýna. Dále mi řekla, že se plod vyvíjí dobře. Volala jsem to Theovi, byl moc rád, dále mi řekl, že mě jeho rodiče pozvali na návštěvu. Trochu se toho obávám, nevím, jestli se jim budu líbit. Theo se mě pokoušel uklidnit. Stejně se bojím, ale co, určitě to nebude žádná katastrofa.