Theodor a Já

Chapter 59 ✓

„To nemyslíš vážně, proč by si to dělal? No, abych ti mohl pomoct s tím mrňousem. Od toho jsem tady já, abych se o něj postarala. Ale, bude to taky moje dítě, musím se mu taky věnovat. Nebudu to všechno nechávat jenom na tobě. Vždyť o dítě se vždy stará žena a muž prostě chodí do práce a vydělává peníze. Jelikož jsme ještě na škole, tak ty budeš chodit do školy a já si budu přivydělávat třeba tou stáží. Tak to teda ne El, jsem za to dítě taky zodpovědný a nemůžeš si na sebe vzít všechnu tu práci. Ale můžu, to zvládnu. Já vím, že by si to zvládla, ale prostě by to ode mě strašně sobecký, tě v tom nechat samotnou, takže si najdu nějakou práci a budu ti platit výdaje za dítě." Vcházeli jsme do učebny a museli jsme o tom přestat mluvit, aby si nás nikdo nevšimnul. „Pojď si sednout támhle nahoru, už tam čeká Zoe s Lucasem." Pustila jsem se ho a vyšla schůdky až nahoru, sedla jsem si vedle Zoe a Theo si sednul vedle mě. Hodina začala.

Vůbec jsem se nesoustředila na výklad a přemýšlela o našem rozhovoru na chodbě. Přece nemůže kvůli tomu ukončit studium a ještě si hledat práci, místo toho aby chodil do školy. Musím se s ním nějak domluvit. Je to můj přítel a my spolu musíme umět tyhle věci řešit. Určitě to půjde udělat, aby nezanedbával školu a zároveň mi pomáhal s miminkem. Za chvíli končí hodina a jdeme domů. Dojedu na ten nákup a potom zavolám doktorce, kdy k ní půjdu.

Během chvíle zazvonil zvonek a hodina skončila. Všichni se hrnuly ze třídy ven a tak jsem radši počkala, než sejdou a potom jsem šla já. „Elisabeth, jedeš teď rovnou domů? Já jen, že mám trénink a potom můžeme spolu něco podniknout. Jedu nakoupit a pak půjdu domů. Tak já pojedu klidně s tebou. Trénink začíná v půl druhý, mám hodinu a půl, tak jestli chceš, pojedu s tebou. Oukej, tak já si dojdu dát věci domů a potom se pro tebe zastavím. Dobře, tak zatím, miluju tě. Já tebe víc." Vyběhnul z učebny a já se Zoe došla domů. „Zoe, jedu na nákup. Chceš něco koupit? Jo, mám to napsaný na papírku. Je to na stole. Už to vidím, dobře, tak zatím. Zatím."

Vyběhla jsem z domu a sedla si do auta. Přišla mi sms, myslela jsem si, že je to Theo. Otevřela jsem jí a už podruhé byla od neznámého čísla. Přečetla jsem si jí a zůstala na ní koukat. „Jste taky roztomilý, brzy to skončí..." Znervózněla jsem a potom jsem nastartovala. Vyjela jsem a za chvíli jsem byla u Thea a Lucase. Zaklepala jsem na dveře a Theo mi otevřel. „Tak můžeme jet. Jasně, jen si vezmu peněženku." Zavřel za sebou dveře a my nasedli do auta. „Podáš mi mobil Theo? Jo, jasně. El, počkej, co to je?!"