Theodor a Já

Chapter 39 ✓

Probudila jsem se do krásného slunného rána. Theodor ještě spal, ale jakmile jsem chtěla vylézt z postele, otevřel oči. „Dobré ráno," řekla jsem a políbila ho. „Dobré broučku, jak si se vyspala? Moc dobře, co ty? Skvěle, protože jsi tu ty." Usmála jsem se a znova si lehla. Přitiskla jsem hlavu k němu a užívala si ten krásný pocit. Z postele jsme vylezli asi hodinu a půl po tom, co jsme se probudili. Slezla jsem schody a namířila si to do kuchyně. Ze skříňky jsem vyndala dva hrnky a postavila vodu na čaj. Počkala jsem, až bude uvařená a zalila čaje. Odnesla jsem je do obýváku a usadila se před francouzské okno. Venku bylo nádherně jasno, bylo vidět až dolů do údolí. Po sjezdovce se už prohánělo pár lyžařů. Sledovala jsem je a u toho poslouchala praskání dřeva v krbu. Za chvíli ke mně přišel Theo a zezadu mě obejmul.

„To je nádhera, viď?" Vydechla jsem. „Už se nemůžu dočkat, až půjdeme ven. To já taky." Přisednul si a já si na jeho rameno položila hlavu. Začal mě hladit po vlasech a na zádech mi kreslil obrazce. Po chvíli přišli do obýváku Rodger se Soph. „Dobré ráno vy dva roztomilouši," poznamenala Sophie. Usmála jsem se a odlepila se od Thea. „Taky bych chtěla, aby tohle dělal Rodger," ušklíbla se na něj. „Co to povídáš?" Zamračil se. Chytil jí za pas a vyzvednul do výšky. Políbili se a sedli si na pohovku. „Na svah bych šel po obědě, stejně už bude za chvíli jedenáct. Jasně proč ne," souhlasili jsme. „Takže dobře, my uděláme se Soph něco k jídlu a vy zajedete do města, potřebuju, abyste něco koupili. Ok, tak my se dojdeme obléknout." Zmizeli za rohem a já jsem se Soph došla do kuchyně.

„Co uděláme? Napadly mě nějaký těstoviny s pestem. Dobrý nápad, dojdu pro ně." Chvíli se hrabala v košíku a potom je našla. „Tady jsou." Jídlo jsme měli hotové za půl hodiny, to už bylo kolem dvanácté a kluci se vraceli. „Tak tady to máš Soph. Díky moc, hodíš mi to nahoru do koupelny? Jasně, hned jsem tady." Donesli jsme jídlo na stůl a připravili příbory. Po obědě jsme šli lyžovat. Před chatou jsme stáli v půl jedný a Theo startoval auto. „Tak nasedat, dole jsme za chvíli." Sjeli jsme kopec a zaparkovali u sjezdovky. Vylezla jsem z auta a šla si pro lyže do kufru. „Počkej El, já ti je vyndám." Theo mi je podal a já si je položila na rameno. „Nechceš je tam donést? To je dobrý, to snad zvládnu. Dobře, jen se ptám." Počkala jsem na všechny a společně jsme došli k pokladně. „Dobrý den, čtyři permanentky na čtyři hodiny." Theo začal plynule francouzsky a já si až po chvíli uvědomila, že pochází z Francie. „Takovej francouz," dloubla jsem si do něj. Ušklíbnul se a podal nám karty.

„Tak jo, mapa sjezdovek je támhle. Je tu modrá, červená a černá. Dobře, takže já jdu stoprocentně na tu modrou," zasmála se Soph. „Jasně, takže je tam mezizastávka, my s Theem pojedeme až nahoru. Hodně štěstí Sophie, určitě se to naučíš hned." Pípli jsme si u turniketů a počkali, až přijede sedačka. Sedli jsme a sklopili jsme sklo. Sedačka byla vyhřívaná a díky sklu na nás nešel vítr. Nahoru jsme vyjeli za deset minut a vystoupili jsme.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Strašně moc děkuju za 4k, nechápu to. Když jsem začala psát, tak jsem si myslela, že do konce roku nasbírám tak max. 250 přečtení a pár hvězdiček. Jsem strašně šťastná, že něco, co vyplyne z mé fantazie, někoho potěší. Vím, že je to jen pár lidí, kteří ten příběh čtou pravidelně, ale stejně. Prostě strašně moc díky za vaši podporu <3 <3 <3