Theodor a Já

Chapter 56 ✓

„Kam jedeme holky? Mysleli jsme, že do Greggs, mají tam výborný saláty. Dobře, dneska je to na vás." Zaparkovali jsme před vchodem a vešli dovnitř. „Dobré polodne slečny, co to bude? Dali bychom si Ceaser salát s česnekovou omáčkou, kuřecí bagetu a dva sýrové toasty. Dobrá a něco k pití? Dva jablečné a dva pomerančové džusy. Dobře, je to 17,48 liber." Vyndala jsem kartu a zaplatila. Se Zoe jsme si došli sednout a kluci nám to po chvíli přinesli. „Theo, pojď sem, chci se tě na něco zeptat." Nenápadně jsem mu pověděla, jestli to chce říct Lucasovi, souhlasil. „Lucasi, chceme ti něco s Elisabeth říct. No povídejte, co se stalo? El čeká dítě." Zaskočilo mu a Zoe ho musela párkrát klepnout přes záda. „Cože, vy dva budete mít dítě?! Jo, my budeme mít dítě. Ty kráso, nevím, co na to říct. To vám moc přeju, jak dlouho už to víte? Něco kolem tří týdnů." Odpověděla jsem a zase mě přepadl pocit, „jsem na to moc mladá". Nervózně jsem sebou škubla, ale Theo mě hned chytil za ruku a něžně jí pohladil. Uklidnila jsem se a nahodila úsměv. „Tyjo, tak je to moc, já nevím, no je to úžasný. Kdy budeš vědět, jestli je to holka nebo kluk? Až tak kolem čtvrtého měsíce. Aha a jak to budeš dělat se školou? Přemýšlela jsem o částečném přerušení studia tak v šesti až sedmi měsících. Můžu potom ještě studovat doma. Hmm, já bych si neuměl představit, že bych za rok byl tátou. Ví už to vaši rodiče? Ne," odpověděli jsme souhlasně. „Ale musíme jim to říct."

Když jsme dojeli domů, tak tam s námi kluci chvíli byli a potom šli k sobě. Vytiskla jsem si všechny portfolia a začala na netu hledat, jak jde ukončit studium během těhotenství. Nakonec jsem našla úplný prd, asi se na to budu muset zeptat osobně. Zítra stejně musím za děkanem kvůli něčemu ohledně školy. Takže se ho asi rovnou zeptám. Bude to určitě neuvěřitelně trapné, ale co, stejně by se to musel dozvědět dřív nebo později.

„El, co si dáš k večeři?" Vykoukla jsem ze dveří a došla si sednout ke stolu. „Jen bych nakrájela nějakou zeleninu, co ty na to? Jo klidně, stejně nemám chuť na nic velkýho." Vstala jsem a z lednice jsem vyndala pár rajčat, okurku, papriku a nějaké sýry. Pomohla jsem to Zoe nakrájet a nandat na talíř. Ještě jsem nám udělala sandwiche s bylinkovou pomazánkou a položila je na stůl. Když jsme se najedli, tak jsem šla dodělat ještě pár věcí do školy a šla se osprchovat. Zítra musím dojet na nákup a jet si koupit větší džíny. Teď si jdu lehnout, už jsem dost unavená.

Najednou mi přišla esemeska. Otevřela jsem jí, bylo to neznámé číslo. Obsah byl dost divný. „My se zase setkáme a neboj, bude to brzy. Máš se na co těšit..." Zprávu jsem si přečetla několikrát za sebou, nevěděla jsem, kdo to napsal, ale určitě to nebude nikdo, s kým bych se dvakrát kamarádila. Vypla jsem zvuk a zavřela oči. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale pak jsem usnula.