Theodor a Já

Chapter 55 ✓

„Zoe, před chvílí tady byl Theodor a ptal se, jestli půjdeme se podívat na trénink. Klidně bych šla. Oukej, tak za chvíli bude čtvrt na jedenáct, trénink jim začíná v půl. Jasně, tak já se ještě oblíknu a můžeme vyrazit. Hmm, já si vezmu tepláky, džíny jsou mi těsný. Už začínám přibírat. Ale nech toho El, pořád si stejný vyžle, jako před vánocemi." Zasmála jsem se a zkusila si jiný džíny. Sice mi padly, ale stejně si myslím, že za chvíli neobleču žádný. „Tak můžeme vyrazit. Jen si vezmu kabelku. Tak a můžeme jít."

Venku byla fakt zima, a i když máme školu deset minut od bytu, tak jsme tam dojeli autem. Když jsme vešli do školy, tak bylo na chodbách pěkný ticho. Do haly jsme došli krátkou uličkou kolem šaten. Cesta na tribuny vedla vrchem. Zahnuli jsme doprava a byli tam. Naštěstí jsme tam nebyli jediné, bylo tam i pár dalších lidí, kteří se přišli na kluky podívat. Nejdřív si dali asi deset koleček a potom se začali rozehrávat. Potkali jsme tam i Jane ze třídy. Zeptala jsem se jí, kdy začínáme s tréninkem. Pověděla mi, že v půlce ledna. Nejenom, že musím říct svý rodině, že čekám dítě, ale i většině lidí ve škole. Pokud se mě na to zeptá, nebo když k tomu povede otázku, tak to řeknu, ale nebudu to nikomu vnucovat.

„El, za chvíli končíme, tak si potom můžeme někam zajít." Volal na mě Theo z hřiště. „Jasně, jsem tu autem, tak si někam zajedeme. Dobře." Otočila jsem se na Zoe a pokračovala s ní v konverzaci. „Půjdete s Lucasem s námi? Mohli bychom jít, zeptám se ho. Dobře a kam bychom šli? Myslela jsem nějakou kavárnu, nebo menší restauračku. Dobrý nápad, dlouho jsme nebyli v Greggs. Jo tam to mám moc ráda. Já taky, tak půjdeme tam. Kluci už končí, tak můžeme pomalu jít. Tak se mějte holky, uvidíme se zítra." Zamávali jsme Jane, dalším holkám a šli. „El, chceš to říct Lucasovi? Já nevím, s Theem jsem o tom nemluvila, ale můžeme, myslím, že mu to nebude vadit. Oukej, já už jsem strašně nedočkavá na jeho reakci. My jsme se k tomu tématu, že někdy možná budeme mít dítě, ještě nedostali. Já bych o tom ještě tak před měsícem uvažovala něco jako, jo dítě to budu mít nejdřív tak za pět let a teď, vidíš sama. Prostě se to stalo o chvilku dřív Eli. Jo o chvilku, no jo o těch pět let." Zasmáli jsme se a šli dál chodbou až ke dveřím od školy. Za námi jsem uslyšela nějaké šustění, otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Počkali jsme tady na kluky a potom vyrazili.