Theodor a Já

Chapter 47 ✓

„Nech toho, to lechtá." Snažila jsem se mu vykroutit z objetí, ale on mě svíral příliš těsně. „Nechám tě, až mi dáš pusu." Nenechala jsem se dlouho pobízet a dala mu pusu. Theo mě začal líbat, sundal mi tričko a začal mě osypávat polibky po celém těle. Po chvíli si lehnul vedle mě a držel mě za ruku. Opřela jsem se mu o rameno a on mi hladil bříško. „Ten mrňous bude určitě to nejkrásnější dítě. A jestli to bude holčička, tak bude krásná jak maminka." Strčila jsem do něj a usmála se. „Nejsem žádná super kráska. Ale jsi, jsi tak nejkrásnější holka, kterou jsem kdy měl. Jo takhle, kolik už jsi jich měl?" Podíval se na mě a usmál se. „No jen mi to řekni, já jsem ti taky nic nezatajila. Dvě." Odmlčel se a podíval se do stropu. „Theo mě to nevadí, jen jsem se zeptala ze srandy." Podíval se na mě a pohladil mě po tváři. „Ani jedna z nich nebyla tak skvělá jako ty. Vážně, nedělám si legraci. Byl jsem mladej a blbej. Bylo to něco jako, ty se mi líbíš, tak budeme spolu chodit?" Dala jsem mu pusu a oblíkla si tričko.

Ráno jsem se probudila a potichu vylezla z postele. Sešla jsem schody a zamířila do kuchyně. Udělala jsem si čaj a vzala si croissant. Chtěla jsem si jít sednout do obýváku, ale na pohovce usnul Rodger. Snažila se jsem pomalu odejít, ale on se probudil. „Promiň, jestli jsem tě vzbudila. To je v pohodě, stejně bych za chvíli vstal. Co ty takhle brzo?" Podíval se na mě a sednul si. „Chci si jít zalyžovat ráno, nebude tam tolik lidí. Jasně, chápu tě. A co Theodor, pojede s námi do Londýna? Ne, pojede do Skotska a potom rovnou do Bradfordu. Hmm, Soph pojede taky domů odtud. Nevím, kdy se s ní potom uvidím, bude mít prý hodně zkoušek. Nějak se dohodnete, neboj."

Vylezla jsem schody a vešla do pokoje. Vzala jsem si věci a šla se převléct do koupelny. Nechala jsem pootevřené dveře. Když jsem si nandávala oteplováky, přišel ke mně Theo. „To už jdeš lyžovat takhle ráno?" Řekl rozespalým hlasem. Zapnula jsem si zip a natáhla si lacl. „Říkala jsem ti, že chci jít brzo. Tak počkej, hned se oblíknu." Chytla jsem ho za ruku a přitáhla ho k sobě. „Nikam nepůjdeš, dokud se nenasnídáš. Půjdu sama, potom přijdeš za mnou. Ke sjezdovce se to dá sjet na lyžích, nemusíš mě tam vézt. Ale. Žádné ale, jdi se najíst, já jdu na lyže. Zavolej mi, až přijedeš, ano? No dobře, ale dávej na sebe pozor. Neboj se, budu." Zapnula jsem si bundu a sešla schody. V předsíni jsem si nandala lyžáky a otevřela dveře. Ještě za mnou přiběhl Theo a dal mi pusu. Zavřela jsem za sebou a připnula si lyže. Přejela jsem cestu a zahnula doprava ke sjezdovce. Cesta byla hezky rovná a pode mnou se krásně vyjímalo údolí.

***

Už máme přes 4,6k přečtění, wau, to je vysoký číslo. Každopádně vám chci moc poděkovat.

Chtěla bych se zeptat, jestli vám vadí, že k tomu nedávám obrázky. Za prvé by mě nebavilo je hledat a za druhé jsem chtěla aby si to každý představil podle sebe. Přece jenom to není dětská knížka o sněhurce. Doufám, že to chápete. <3