Theodor a Já

Chapter 67 ✓

„Dobré ráno zlato. Dobré. Jak si se vyspala? No, ani moc ne, ale aspoň jsem včera něco snědla. Tak to je dobře. Ahoj mami. Dobré ráno Lauro. Ahoj Theodore, Elisabeth." Sedla jsem si do křesla a Theo si sednul vedle mě. Chytila jsem ho za ruku a on se usmál. Pošeptal mi do ucha, jestli to chci říct i Lauře. Kývla jsem a trošku jsem znervózněla. „Mami, s Elisabeth bychom ti chtěli něco říct. Ano Theodore? Budeš babičkou." Lauře trochu zaskočil kousek chleba a tak se trošku rozkašlala. „Počkejte, já budu babičkou? Počkejte, jako že vy dva budete mít dítě?" Nechtěla tomu uvěřit. „Ano mami. Tak to je skvělé, nemůžu tomu uvěřit. Pojď ke mně Elisabeth." Došla jsem k Lauře a ta mi naznačila, jestli si může sáhnout na bříško. Vyhrnula jsem si svetr a stoupla si blíž k lůžku. „Jak dlouho to víte? Měsíc. Jsem moc ráda, že jste spolu Theodore. Určitě z vás budou skvělí rodiče." Usmála jsem se a zpátky si sedla. „A jak to vlastně budete dělat se školou? No, mysleli jsme, že bych přerušila studium na konci prvního ročníku a Theo by mi pomáhal, teprve až když se dítě narodí. A Elisabeth, ty bydlíš na koleji? Ne, s kamarádkou máme byt u školy v Bradfordu. Aha, ale stejně. Budeš se o to dítě starat tam? No, zatím jsem o tom nějak nepřemýšlela. Mám na to osm měsíců. Ale nejspíš ano. A v budoucnu budeme asi s Theem bydlet spolu." Když jsem to vyslovila, připadalo mi to strašně zvláštní.

„Určitě to s El nějak vymyslíme. V Bradfordu teď staví rodinné domky. Myslím, že by nebyl problém nějaký sehnat. Theo má pravdu. A navíc jsem si teď sehnala práci, takže budu mít i nějaký příjem. A ty Theodore, máš taky nějakou brigádu? Zítra mám jít v Bradfordu na pohovor. Ve fitku shánějí trenéra. Takže jsem jim tam zavolal a oni mi řekli, ať v pondělí přijdu. Pokud mě přijmou, tak bych tam chodil každý víkend na čtyři hodiny. Dostával bych 122 liber. Což není úplně špatný. To vůbec ne."

Když jsme se chystali k odchodu, tak bylo kolem oběda. Rozloučila jsem se s Laurou a popřála jí hodně sil. Na oběd jsme si zašli do salaterie a potom jsme jeli k Theovi domů. Rozhodla jsem se, že určitě pojedu zpátky do Bradfordu. Nic jsem tady neměla a dnes ráno se mi zase zamotala hlava. Až přijedu domů, tak se musím vyspat. Celou noc jsem přemýšlela o tý sms. Kdo to do háje může být? Proč chce, abych s Theem rozešla? Zatím mám jen tři sms a to mi nestačí k tomu, abych to nahlásila na policii. Ale myslím si, že to nezůstane jen u těch sms. Teď se bojím ještě víc, než předtím. Čekám dítě a jestli se mu něco stane, tak toho člověka zabiju.

***

Elisabeth se začíná celkem obávat. Kdo myslíte, že jí vyhrožuje? Napište mi to do komentářů.