Theodor a Já

Chapter 130 ✓

Týden před vánoci

Probudila jsem se kolem deváté ráno a nechtělo se mi vůbec vstávat. Celou noc jsem byla vzhůru a uklidňovala Matta. Poslední čtyři noci jen brečí a nemůže spinkat. Dneska s ním jdu k doktorce, už fakt nevím, co s ním.

Otočila jsem se na Thea a políbila ho na nos. Ten otevřel oči a usmál se na mě. Přiblížil se ke mně a v tu chvíli se z postýlky vedle nás ozval zvuk, Matt začal zase plakat.

„Ty si teda umíš vybrat chvilku." Zvedla jsem se a vyndala Matta z postýlky. Položila jsem ho mezi mě a Thea a zpátky si lehla. Dala jsem mu dudlík a podala mu svojí ruku, prstíčkama ji různě zkoumal.

„Miluju vás," řekl Theo a políbil nejdřív Matta a potom mě. Chytl mě za ruku a propletl svoje prsty s mými. Usmála jsem se a druhou rukou polechtala Matta na bříšku. Začal se smát a vyplivl dudlík. Dala jsem mu ho zpátky, ale vyplivl ho znovu. Ručičkama se natahoval ke mně. Zvedla jsem ho a položila si ho na hruď. Až teď mi došlo, že má hlad.

Opřela jsem se o křídlo postele. Theo mi pod záda dal polštář a potom mi podal Matta. Vyhrnula jsem si tričko a nakojila toho mrňouse. Teprve teď jsem zjistila, proč pořád brečí. Rostou mu zoubky.

Sešla jsem schody a šla nám udělat kávu. Theodor mezitím převlíkl Matta. Přebalit jsem ho sice musela já, ale ono na něj taky jednou přijde. Prošla jsem obývákem a uviděla, jak se venku snáší první vločky. Pousmála jsem se nad tím a šla do kuchyně. Postavila jsem dva hrnky pod kávovar a zapnula ho. Během minuty byly obě kávy hotové. Dala jsem je na stůl a vyndala dva talířky. Z boxu na pečivo jsem vyndala dva čerstvé croissanty, ještě teplé z pekárny. Každé ráno nám vozili čerstvé pečivo.

Sedla jsem si ke stolu a napila se. To už ze schodů scházel Theo s Mattem v náručí. Položil ho do lehátka a do ruky mu dal gumové kousátko. Matt ho spokojeně cucal v puse a do toho chvilkama pobrekával. Jestli mu doopravdy rostou zoubky, tak to vysvětluje i tu zvýšenou teplotu.

Před chvílí jsme přijeli od doktorky, Mattovi opravdu rostou zoubky. Doktorka nám dala nějaké prášky a gel, dále mi doporučila, abych koupila jemný zubní kartáček pro kojence. Pro jistotu Matta vyšetřila celého. Podle ní, je na tom pořád o něco opožděně oproti normálním dětem v jeho věku, ale prý se to do toho jednoho roku srovná.

Za chvilku bude šest. Už je tma, ale jako každý den jezdíme na večerní procházku, abychom uspali Matta.

„Můžeme vyrazit? Jasně, máš pro Matta tu hřejivou deku? Jo, už jsem ho tím přikryl. Dobře, tak můžeme jít." Vyrazili jsme ze dveří a prošli hlavní bránou. Prošli jsme pár ulic a dostali jsme se do zasněženého parku Lister. Byl nádherný. Ten den napadlo hodně sněhu a krásný altánek tyčící se uprostřed parku byl osvícený lampiónky. Nikdy tomu tak nebylo. Společně s Theem jsme došli až k němu. Byl doopravdy krásný. Nechápala jsem to, proč byl takhle vyzdobený?

Kočárek jsem zaparkovala po straně altánku a rozhlédla se kolem. K zemi se snášeli bílé vločky a dopadali na už zasněžený trávník. Rozhlédla jsem se kolem a zastavila pohled na Theovi.

Klečel.

Podíval se mi do očí.

„Změnila si mi život od základů. Tvůj úsměv mi rozzářil každý den. Dokázali jsme se přenést přes všechny dobré i špatné chvíle a okamžiky. Vždycky jsi mi byla oporou. Miluju tě a nikdy nepřestanu."

Po tvářích mi začali stékat slzy.

Vytáhl krabičku.

„Elisabeth Timbalendová, vezmeš si mě?"

Otevřel krabičku a v ní se na rudém sametovém polštářku třpytil nádherný diamantový prsten.

„Ano."

Vytáhl prstýnek a nasadil mi ho na klepající se prst. Stoupl si a objal mě. Už jsem se neudržela a rozplakala se.

„Miluju tě Elisabeth. Já tebe taky Theodore."

***

TAK A KONEČNĚ KONEC. POŘÁD NECHÁPU, JAK JSEM MOHLA NAPSAT 130 KAPITOL. JE NEUVĚŘITELNÝ, ŽE SE NAŠLO ASPOŇ PÁR LIDÍ, KTEŘÍ TENTO PŘÍBĚH DOOPRAVDY ČETLI. JSEM VÁM ZA TO STRAŠNĚ MOC VDĚČNÁ. JEN DÍKY VÁM JSEM NEPŘESTÁVALA PSÁT. VY JSTE MĚ HNALI POŘÁD DOPŘEDU. DĚKUJU ZA TO, ŽE JSTE SI NAŠLI ČAS, NA TO SI PŘEČÍST TUHLE SPLÁCANINU. KDYŽ JSEM TENHLE PŘÍBĚH ZAČALA PSÁT, ANI VE SNU BY MĚ NENAPADLO, ŽE NA JEHO KONCI TU BUDE VÍCE NEŽ 7K PŘEČTENÍ A PŘES 600 HVĚZDIČEK. <3

TOHLE JE KONEC TOHOHLE PŘÍBĚHU. NEPŘEDPOKLÁDÁM, ŽE HO BUDU JEŠTĚ ROZVÍJET. ALE KDYBY PŘECE JENOM ANO, TAK DÁM VĚDĚT. JEN JSEM SE CHTĚLA ZEPTAT, ZDA BYSTE CHTĚLI VIDĚT FOTKY POSTAV, KTERÉ SE V TOMHLE PŘÍBĚHU VYSKYTOVALI. NEDÁVALA JSEM JE SEM SCHVÁLNĚ, ABYSTE SI POSTAVY MOHLI PŘEDSTAVIT SAMI. POKUD JE TEDA CHCETE VIDĚT, TAK NAPIŠTE DO KOMENTÁŘŮ. <3

TAK AHOOOOOOJ :D