Theodor a Já

Chapter 75 ✓

„Tak povídejte, jak jde škola?" Začal táta obvyklou otázkou. „Je to v pohodě. Pořád stejný." Odvětila jsem. Další otázky byly směrovaný na mojí stáž a na to jestli přijedu, co nejdřív do Londýna. „Prázdniny máme za měsíc, takže nejspíš jo. To je skvělé, něco podnikneme. Proč ne." Odpověděla jsem suše. Byla jsem strašně nervózní. Mám dva dny. Musím mu to říct. „Tak co si dáte?" Zeptala se Chloe. „Mají tu Crème brûlée, tak si dám asi to. Dobře a vy ostatní?"

Oběd proběhl celkem v pohodě, táta ani Chloe nic nepoznali. Vyrazili jsme. Táta jel s Chloe do hotelu, přijedou k nám kolem šestý. Dovezla jsem Zoe s Lucasem k jeho bytu a s Theem jsem jela ke mně. U nás jsme byli ve tři a stihli jsme to dřív, než začalo pršet. „Miláčku, řekneš mu to?" Volal na mě z koupelny. Došla jsem k němu a objala ho. Políbil mě do vlasů a potom se mi podíval do očí. „Já prostě nevím. Proč se vlastně bojím, třeba to vezme úplně v pohodě, ale třeba taky ne. Hele El, řeknu ti to takhle, teď už s tím nic neuděláš a myslím, že to není konec světa, je to úplně skvělý." Odvrátil ode mě oči a pokračoval. „Podle doktorů, je tenhle věk nejlepší na to, aby si měla dítě. To si může být klidně nejlepší, ale táta není doktor, takže mu to bude úplně ukradený. Elisabeth, ale už dost. Buď to vstřebá, nebo ne, ale to už není tvoje věc. Prostě mu to řekneme a hotovo. Vážně, ty to zvládneš. My to zvládneme."

„Tak pojďte dál," pozvala jsem je dovnitř. Už tu byla taky Zoe a i Lucas. „Máte to tady moc hezké Elisabeth. Jak dlouho, že jsem tady nebyl? Naposledy na začátku září tati." Zuli se a šli za mnou do obýváku. Na pohovce seděli všichni a dívali se na Přátelé. Společně se pozdravili a udělali místo i pro tátu a Chloe. „Chcete něco k pití? Jen vodu," odpověděli naráz. Odešla jsem do kuchyně a nalila jim pramenitou vodu. Donesla jsem to na stoleček u televize. „Jaké je to doma tati?" Spustila jsem konverzaci. „Nic moc se nezměnilo, máme dvě nové pomocnice do kuchyně, Rosie je zaučuje a jinak je všechno stejné. S Chloe pojedeme za týden do Jižní Afriky. Víš, tam jak máme pozemek? No vím. Tak už je tam postaven menší byt. Můžeme tam jezdit na dovolenou a nemusíme být v hotelu. Tak to je skvělý tati. Jo také jsem moc rád. Chloe sama navrhla plán toho bytu." Políbil jí na tvář.

Povídali jsme si a ani jsme si nevšimli, že už jsou dvě hodiny pryč. „To už je tolik hodin?" Podivila se Chloe. „Asi už půjdeme Elisabeth, přeci jdeš zítra do školy, vy všichni, nebudeme vás otravovat. Neotravujete," řekla Zoe. „Ale i kdyby ne, prostě už půjdeme, jsme také unavení a vůbec zítra budeme odjíždět před obědem a tak se chceme projít městem." Theo mě drknul do boku a já hned pochopila, co tím myslí. „Tati, jen chvilku, s Theem ti chceme něco říct."

***

Tak, co už jsme u toho, řekne mu to nebo ne? Když jsem to psala, sama jsem byla napnutá. Už se strašně těším, až bude mít El miminko.