Theodor a Já

Chapter 73 ✓

Táta mi před chvíli volal, ať přijdeme na to slavnostní otevření. Skvělý! Venku budu mít bundu, takže je to v pohodě, ale až půjdeme k nám, tam už jí mít fakt nebudu. Volala jsem to Theovi, vůbec není nervózní, ale já tady lítám po bytě, jak magor a snažím se něčím zabavit. Za chvíli bude dvanáct, uděláme si se Zoe oběd a potom půjdeme uklízet. Ve dvě musím být u té nemocnice. Nebo spíše dřív. Zoe půjde s Lucasem, takže nebude pozornost táty a Chloe upíraná jenom na mě a Thea. Nebude tam zase tolik lidí, přece jenom se otvírá rehabilitace, ale i tak.

„Zoe, co si uděláme? Koupila jsem krevety, takže jestli bychom si je dali s nudlema. Dobrej nápad. Dám vařit nudle, hodíš ty krevety na pánev? Jasně, jdu na to." Oběd jsme měli hotový za půl hodiny. Vyndala jsem talíře a nechala Zoe, ať to tam všechno nandá. Než jsme se pustili do jídla, tak to asi padesátkrát vyfotila. Všechno dává na Instagram. Jsou to nádherný fotky, ale když mám hlad, tak už chci jíst a ne čekat, až to všechno nafotí. Asi po deseti minutách jsme se konečně pustili do jídla. Bylo to ještě teplé, za což jsem byla ráda.

„Tak a můžeme vyrazit Zoe, za chvíli je dvanáct. Pojedeme autem. Oukej, zavolám Lucasovi, ať se s Theodorem připraví. Jasně." Ještě jsme hodili špinavé talíře do myčky a dali prát oblečení. Vyrazili jsme na cestu kolem půl. U kluků jsme byli za deset minut. Cesta ke klinice trvala o něco dýl. Dojeli jsme tam pět minut před celou. Zaparkovala jsem auto a my vystoupili. U kliniky už bylo hodně lidí, včetně mýho táty a Chloe. Stoupli jsme si ke kraji a pozorovali tátův dlouhý proslov. Když to konečně dořekl, vzal si nůžky a přestřihl stuhu. Všichni začali tleskat a plno novinářů ho fotilo. Po chvíli mě táta uviděl a naznačil mi, abych přišla za ním. Chytila jsem Thea za ruku a táhla ho sebou. Snažila jsem se být klidná. Ale moc mi to nešlo, tiskla jsem Theovu ruku tak, až jí měl doslova rudou. Když jsem si toho všimla, tak jsem se mu omluvila a udělala psí oči. Usmál se a políbil mě. Došli jsme za tátou.

„Ahoj tati," objala jsem ho. „Ahoj Elisabeth, chyběla si mi. Dobrý den Thomasi. Ahoj Theodore." Poplácal ho po zádech a potom jsme od sebe odstoupili. Ještě jsem objala Chloe a Theo jí jemně políbil ruku. „Jdete si s námi prohlídnout vnitřek?" Otázal se nás táta. „Proč ne. Tak jdeme." Nějací lidé nám otevřeli dveře a my vstoupili do nové kliniky. Bylo to tady moc pěkné a to nenávidím nemocnice. Šla jsem s Theem po chodbě a vedoucí lékař nám ukazoval všechny místnosti. Zastavili jsme se před operačním sálem. Jenom jsme se ale dívali přes sklo. Všechno muselo zůstat sterilní a tak jsme měli návleky na botách a roušky přes pusy. Celé jsme to tam prošli do půl hodiny. Táta si ještě něco řekl s primářem a potom už jsme šli. Před vchodem ještě stále postávalo pár lidí a i paparazzi. Ještě zastavili taťku kvůli menšímu interview. Potom nás konečně nechali.