„Tak povídej El, ty čekáš miminko? Pššt, buď trochu potichu, nepotřebuju, aby to věděla celá restaurace." Usmála se a položila mi ruku na tu mou. „Tak dobře, ty čekáš mimčo?" Řekla o něco tišeji. „Jo čekám, jsem strašně šťastná, sice jsem si představovala, že budu mít dítě tak ve dvaceti pěti, ale i tak jsem hrozně ráda. A Theodor na to zareagoval jak? Nechtěl tomu vůbec věřit. Zatím to ví jenom on, ty a brácha s přítelkyní. Nikomu jinýmu jsem to zatím neřekla. Ty si to taky nikomu neřekla, že ne? Ne, neboj se, ale mohli bychom to říct Lucasovi. Jo, to bychom asi mohli, ale zatím na to nebudu spěchat. Nejdřív musím vymyslet, jak to říct tátovi. Určitě to nebude nic těžkýho, on to pochopí. To doufám, sama se o tom přesvědčuju asi už týden. Fakt, on to pochopí. A jak to budeš dělat s doktorkou? Budu chodit k tý tady ve městě a každý druhý měsíc budu muset jezdit do Londýna. Tak aspoň, že ne každý. To jo no. A jak dlouho už jsi. Už tu budou tři týdny. Tak další tři týdny a už se mi začne zvětšovat břicho. A jak to vlastně uděláš se školou? Nejspíš dokončím tenhle rok a potom se uvidí. Musím se ještě domluvit s děkanem. Mohl by mi dát částečné přerušení studia. Přemýšlela jsem, že bych byla doma ještě půl roku po narození dítěte a potom bych chodila do školy. Dítě bych nosila sebou a měla specializovaný studium. Pamatuješ, jak to takhle udělala Diana z ročníku nad námi? Jo pamatuju, to by bylo dobrý. Nebo by ti dítě mohla někdy hlídat Chloe s taťkou. Teoreticky jo, ale to je ještě za dlouho. Jo to máš pravdu. Tak co si dáš? Asi prosciutto, ty? Nějakou sýrovou. Jasně, tak támhle je číšník, už jde k nám."
„Dobrý den slečny, tak co si budete přát? Dobrý den, dali bychom si dvě perlivé vody a pizzu prosciutto a sýrovou. Dobře a můžu vám nabídnout domácí bagetku s bylinkovým máslem? Ano, děkujeme. Dobrá, tak za chvilku vám to přinesu." Číšník odešel a my si začali zase povídat.
„Ale dost už o mě, co ty a Lucas? Jo, mám ho hrozně ráda. Docela jsem se divila, že mě pozval k nim na vánoce, přece jenom se známe chvíli. Byly jsme tam tři dny a potom jsme jeli k nám domů. Babička ho moc ráda poznala a Lili, ta z něho byla nadšená. Pořád se mě ptala, kdy už budeme mít svatbu. Trubka jedna malá. Ale co ty víš?" Zasmála jsem se a pokračovala v konverzaci. „No nesměj se El, co kdyby se to stalo tobě. To jako myslíš mě a Theovi? No máš snad někoho jinýho?" Podívala se na mě poťouchlým pohledem a strčila do mě. „Když o tom tak přemýšlím, já budu trávit svůj život s Theem. Jo, to nejspíš budeš. Jo, to nejspíš budu. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela, dokud jsem nezjistila, že budeme mít dítě. Je to zvláštní představa." Zoe se na chvíli odmlčela a podívala se na mě. „A budete bydlet spolu? Zatím jsem na to nemyslela, ale v budoucnu tahle otázka asi přijde vhod, ale neboj se, určitě ne teď."
ČTEŠ
Theodor a Já
RomanceDnes už je to půl roku od mého prvního setkání s Theodorem Wolfem. Theodor je kamarád mého bratra Rodgera. Oni dva se znají už od střední, já ho poznala až na universitě v Bradfordu. Je o půl roku starší než já. Je to vysoký hnědovlasý kluk s oříško...