Theodor a Já

Chapter 70 ✓

Dnešní den byl celkem v pohodě, do tý chvíle než mi zavolal táta a řekl mi, že zítra sem jede s Chloe, budou otevírat novou rehabilitační kliniku. A samozřejmě, že se zastaví i u mě. Řekla jsem to Theodorovi. Snažil se mě přivést na jiný myšlenky, ale nepomohlo to. Já mu to musím říct. Nemám to bříško viditelný přes mikinu nebo svetr, ale nemůžu doma chodit ve svetru, to by bylo trochu divný, obzvlášť když tu máme 23 stupňů. Takže je na čase vyjít s pravdou ven.

„Theo musíme to nějak vymyslet. Když už mu to máme říct, chci, aby to bylo hezký. Nějakým třeba vtipným způsobem. Přece jenom to nezažívá každý den. Takže mě napadlo ho vzít třeba na večeři a nějak mu to říct tam nebo. Elisabeth buď v klidu. Něco vymyslíme. Když mu to řekneš v restauraci, tak je dost možný, že to tam někdo uslyší. A myslím, že by si nebyla zrovna dvakrát ráda, kdyby to bylo druhý den ve zprávách. To asi ne, máš pravdu. Tak mu to prostě řekneš třeba tady u vás. Vím, že na to nemáš dostatek času, ale stejně aspoň jeden den. V kolik, že přijede? Nějak kolem desáté ráno, to budeme ještě ve škole. A nemocnici se otvírá ve dvě odpoledne. Táta tu chce zůstat jeden den, do středy. Budou ubytovaní v hotelu, nedaleko parku. Od nás je to dobrá půlhodina autem. Dobře, takže mu to můžeš říct i ve středu."

Sedli jsme si na zem a opřeli se o sedačku. Zoe byla ještě ve škole. Něco řešila s učitelkou a vypadalo to, že to bude na dlouho. Theo měl trénink za sebou a za hodinu měl jít na ten pohovor do fitka. Myslím, že tam má práci zaručenou. A já, ta stáž mi začíná tuhle sobotu. Měla bych tam mít na práci nějaké finančnictví. Takže budu sedět za počítačem. Zrovna, tak jsem si práci nepředstavovala. Ale prý je dost možné, že se stanu asistentkou šéfovy ženy. Pracuje tam také a zrovna nějakou hledá, takže bych nemusela celý den jen prosedět.

„Tak Theo, mám jet s tebou? Jestli chceš, nechci tě tím obtěžovat. Neobtěžuješ, ráda pojedu. Dobře, tak pojď, mám dole auto. Zavřeli jsme za sebou dveře a nastoupili jsme. Theo nastartoval a rozjel se. Už se stmívalo a my byli skoro na místě. Zabočili jsme doprava a zaparkovali jsme. Šla jsem si sednout do menší kavárny u fitka a on šel na pohovor. Byl tam tak půl hodiny, a když přišel, byl celý rozzářený. „Jak vidím, máš tu práci. Hádáš správně." Objal mě a přisednul si. „Co si dáš?" Zeptala jsem se ho. „Asi jen cappuccino. Dobře, dojdu pro něj. Zůstaň sedět, dojdu si pro něj sám." Vstal a došel k pultu. Chvíli tam mluvil s mužem u pokladny a potom si přinesl kafe. „Tak a můžeme jet, vzal jsem si ho sebou. Jasně." Zvedla jsem se a následovala Thea k východu.

***

Nemůžu uvěřit, že už je to 70 kapitola. Všem vám děkuju za support.

Myslíte, že bude mít Elisabeth kluka nebo holku?

PS: Jak se líbí nový obal? Není to žádná sláva, ale alespoň něco. <3